Nedá mi to,, Václav, 11/1/2003 11:22 PM
abych znovu nenapsal. Ale ono mě to kastování na "spíše budoucí vodáky" a "jánevímjaké vodáky" docela provokuje. Skoro bych teď byl v pokušení udělit autorovi článku řád za odvahu nikoliv na rakouských vodách, ale za to, že se dokázal dát všanc veřejnému hodnocení svých činů, což je mnohdy věc těžší než WW 6. Ale na zmiňovaných řekách jsem ještě nebyl a z divočiny jsem sjel akorát Jizeru a Kamenici. Na obouch jsem měl problémy podobné těm v článku, tak nevím, co jsem za vodáka. Ačkoliv s Petrovým komentářem celkem souhlasím (i vnitřně respektuju, jak jsem si uvědomil), mám k němu pár svých komentářů. Co se týče Pálav - to, že nejde o úplně nejoptimálnější plavidlo na divokou vodu větší obtížnosti asi ví každý, komu se zalévala ve vlnách. Avšak zatímco já jsem to na Jizeře pod Mýtem poznal celkem rychle, jak jsem psal již dříve, a pak plaval, druhá posádka za občasného vylévání v pohodě proplula (WW 4 za odpoledního tání). A jak jsem od mnohých slyšel, tak na řekách v Rakousku, o nichž je řeč, jezdili právě na Pálavách. Další můj vnitřní komentář se týká nezkušených začátečníků v ohrožení života kontra zkušených profiků, kterým se nic nemůže stát. Ale pomníčky u řek a zprávy bohužel občas hovoří taky o nich. Z mnoha důvodů - jedním z nich může být i to, že díky svým zkušenostem nedokázali v tom potřebném momentě stopnout plavbu. Což mnohdy udělá spíše začátečník, který se bojí. A konečně poslední můj vnitřní dotaz - kde tedy sbírat zkušenosti, když jednou jsem na té divočině stejně poprvé a všechno, co jsem dosud nastudoval, je najednou trochu jinak. Asi jako se ženskou.