... jsou velice časté. Když někdy pojedete Křetínku anebo si uděláte výlet s dětmi na hrad Svojanov, přejděte ve Svojanově po mostku říčku a dejte se nedlážděnou cestou do kopce ke kostelu. Granáty se sbírají ve stružkách vymletých v zemi dešťovou vodou.
Anebo až pojedete Svratku, tak mezi Koroužným a Švařcem na pravém břehu zarostlé v úlomcích ruly. Nehledě na to České Středohoří, tam jsem (na jižní straně) naslepo našel palouček pro stan a než jsem ho postavil, malá dcera a její kamarádka už v písku blízkého potůčku vesele plnily hrníček...
Místečka jsou. Třeba nádherné opály nad Pernštejnem. Dělali jsme tam před léty (když byly děti malé) oddílový pěší výlet s konečnou na nalezišti. Bylo to na jaře, cestou se spustil déšť a na nalezišti byla hluboká orba. Dospělí se schovali pod stromy, ale vyhecované děti vlezly do rozbahněných hlubokých brázd, ze kterých se tu a tam vynořovaly s jásavou otázkou: "A strejdo, je toto drahokam?"
Naše oddílové výlety za drahokamy mohou mít i dalekosáhlejší vědecké důsledky. Jednou jsem v pozdním podzimu vedl naši skvadru na známé naleziště křišťálů v polích kolem Bobrůvky. Tam se dá těžko alespoň něco nenalézt, ale ouha, noc před výletem napadl sníh. Děti ovšem nelze zklamat. Tak jsem před odchodem sešel do sklepa a hrábl do krabice s fialovými krystaly ametystů z Bochovic. Ty ve sněhu budou vidět. A tak zatím co se výletníci u naleziště hřáli u ohně, nenápadně jsem se ztratil a jako rozsévač rozházel po zasněženém poli několik hrstí ametystů. Děti byly spokojené, protože nálezy byly hojné, ale jistě ne všechny - některé ametysty zadupané do sněhu čekají na své objevitele z řad mineralogů, kterým půjde hlava kolem z toho, jak je to možné, že se v oblasti pegmatitů nacházejí minerály z hydrotermálních žil...
