Re: není závod jako závodAch jó, to je krásný věk, kdy se ještě člověk může zlepšovat a i se s tím pochlubit. Já už se přehopult do věku, kdy úspěchem je co nejvíc zabrzdit zhoršování a jako vítězství slavím , pokud jsem něco zajel stejně jako vloni. Ale dobře se na ty časy vzpomíná. na slavné škoďárničky, na věčné slunce, krásnou vodu, hezké holky. Nějak mi z těch vzpomínek vypadává ta zasr. zima, hnusný mokrý hadry po ránu, nastrachy z vody ustící v pádění do křovíčka. Nojo, tak alespoň že nás ty mladý ještě tolerují. Vrcholem bylo vloni naše Norsko, které pro naší rodinu a kamarády připravil náš kluk. Dřív jsem ho uklidňoval já a vloni jsem slyšel tu obávanou větu : Táto, neboj, to dáš!". No, jak já jsem po tomhle na Nummedalslagen , úsek Zambezi severu i na raftu měl zadek v kalupu, to si málokdo dokáže představit. Katie, strašně Ti závidím 😀 Ešus |