Řeka zlatých časů, Vladimír, 10/5/2020 9:32 AMDík za článek a hlavně za fotky, přenesly mně skoro padesát let nazpět, kdy jsem na Čertovce trávil skoro každý den. Ze študáckého pokoje přes řeku jsem byl za deset minut rychlé chůze na loděnici Techniky na ulici Arnošta z Pardubic, za dalších pět minut se singlovkou na rameni sedal u prvního mlýna na vodu a pak si jezdil v brankách nebo si udělal výlet ke šlajzně na Staroměstském jezu...
Odjel jsem tam i nějaké ty závody, říkalo se, že je to nejtěžší slalom v Čechách, protože tam tě voda sama neodnese ani metr.
Čertovka skýtala i možnost předvádění se divákům na břehu. Jednou k večeru jsem se tam motal v brankách s povědomím, že nějaký pán na mostku mně už delší dobu pozoruje, a jak jsem zajel blíž jsem zblejsknul, že je to profesor, u kterého jsem měl příští den dělat zkoušku.
Slovo dalo slovo a mezi hladinou a mostkem se rozvinul rozhovor zakončený otázkou: "V kolik mám zítra přijít, pane profesore?"
"Už nemusíte, jen mi doneste index.!
Prostě Čertovka, jedna z mých nejmilejších řek. A to ani nemluvím o studentských láskách, kdy s jednou z nich jsme při nočním návratu z vinárničky v objetí do Čertovky spadli, jinou jsem si naložil na háčka a absolvovali spolu čertovácký slalom, ačkoliv na lodi seděla poprvé...
Eki, dík.