Sjíždíme po dálnici k Lieseru. Neustále vytrvale prší. Za mostem u Gmundu se jdeme podívat na stav vody. Není ji v řece zrovna málo a jak se zdá, neustále stoupá. Dostávám SMS zprávu se stavy akorát v čas. Lieser má 187cm, což je jen kousek k limitu 200cm, kdy řeka začíná být nebezpečná. Sjíždíme dolů ke slalomce a zároveň prohlížíme celý úsek z auta. U slalomky se díváme opět na vodočet, jenže voda docela dost pulzuje, takže je těžké odhadnout, kolik je aktuální stav.
Reklama
Vody je opravdu hodně, na slalomce jsou poměrně velké vlny a solidní válce. Jedeme se ještě podívat na přítok Maltu. Vody nemá nějak extra mnoho, ale pokud by v okolí nic nebylo, můžeme to zkusit zítra. Posílám ještě zprávu Michalovi, který má kemp ve Slovinsku v Bovci, že bychom se asi přesunuli k němu. Tady to vypadá na pořádné záplavy. Po chvíli mi přichází zpráva, že kemp mají vyplavený a vody je taktéž velmi mnoho. Je rozhodnuto, zůstáváme v Rakousku a něco snad najdeme. Najednou začíná pomalu prosvítat slunce a my přejíždíme opět do Gmundu, odkud pojedeme.
Chvíli nám trvá, než se vypakujeme, ale pak nás Lieser uchopí a už si to po něm valíme. Má velkou sílu, vlny jsou značné, karfioly by se daly sklízet. Přichází několik menších zablokovaných míst, kde vlny jsou okolo 2 metrů a válce za každým kamenem. Vodnatost je značná. Největším vlnám se raději vyhýbám dámskou cestou. Přeci jen nemusím skočit do každé vlny, ne? To, že jsme projeli Stříbrné schody, čili obtížnější úsek WW IV+ nám vůbec nepřišlo. Takových míst bylo několik již během plavby a to nejlepší mělo teprve přijít. Mám problémy v jednom zablokovaném místě, kdy už nestíhám přejet na druhou stranu a vyhnout se tím poměrně solidní žumpě. Během přejezdu najíždím na kámen a snažím se ho přeskočit. Jenže za ním je ještě jeden a tak končím bokem připlácnutý na něm. Voda mě začíná pomalu stahovat do žumpy a já se vykláním, co se dá. Pak se rozhoduji: „Pokud zůstanu v lodi, tak mě to spláchne, takže musím okamžitě ven.“ Vyskakuji na kámen a chytám loď. Po chvíli se mi ji podaří vyrvat z proudu a stočit pod kámen, kde do ní opět naskakuji.
Následuje rovinka, za ní je na konci most na See-boden a pak zatáčka. A jdeme do toho. Odtud začíná slalomka. Po prvních pár metrech ve zúženém korytě mezi prudkou skálou a regulací od silnice si vybavuji známou poučku, že z auta se obtížnost jeví o stupeň nižší, než je doopravdy. Vlny jak stodoly ze všech stran, pokouším se je porůznu objíždět. Najednou nemohu dýchat a všude je samá voda. „To jsem se asi cvaknul?“ hrkne mi v hlavě: "Jenže proč furt sedím v lodi?" Po zhruba 2 sekundách otevírám oči a je mi jasné, že mě jen přikryla silná boční vlna, kterou jsem vůbec nepostřehl, že se na mě valí. Snažíme se jet co nejvíce na jistotu, jelikož cvaknutí na slalomce by znamenalo pořádné zaplavání.
Začínám toho mít plné zuby. Samá vlna, válce, květáky jak kola od vozu. Občas kličkuji jak zajíc, abych nespadl do žump, které se najednou vynoří před lodí. Už aby byl konec. Není čas na zastavování a odpočinek. Po chvíli vidím místo, které jsme prohlíželi ze silnice. Vyvrácený strom v řece, na kterém jsou upevněna lana ze druhého břehu pro zavěšení tyčí. Jsou docela nízko nad vodou, ale podjet se dají. Možná na raftu, pokud by se vjelo více do větví stromu, kam jde proud, by mohly lana znamenat určité nebezpečí. Dojíždíme k vodočtu pod slalomkou a docela si oddychujeme, že už to máme zdárně za sebou.
Lieser je krásná řeka, při našem stavu poměrně hodně vodnatá. Místa WW III byla střídána místy WW IV-V, neustále rychlý proud s velkou masou vody. Na odpočinek moc času nezbývá, ale vracáků se dalo najít poměrně hodně. Celý úsek z Gmund na konec slalomky v délce 13 km jsme zvládli za 1,5 hodiny. Na to, že jsme první den v Rakousku, to byla docela výživná „rozjezdovka“.
Petr