Přejíždíme do města Murbach s tím, že si dáme zajímavý úsek dle staré kilometráže ze St. Ruprechtu do Murau. Obhlížíme výstupní místo a díváme se na Steinbruckenkatarakt. Je tu několik velkých ale dobře čitelných vln pod historickým mostem. Vyjíždíme asi 2km nad město proti proudu, kde je docela pěkný kemp. Stavíme stany. Odpočíváme. Okolo 17 hodiny vyrážíme proti proudu na nástupní místo. Jaké je naše překvapení, když ze silnice vidíme místo úseků WW III-IV nějaké velké elektrárny s dlouhými oleji. Nejprve chceme tento úsek vynechat a jet autem výše. To také činíme. Ujeli jsme 10km proti proudu. Díky slušnému nadstavu je vše zalité a jedná se pouze velmi rychlý proud. Jelikož všichni známe tento úsek z minula, vracíme se zpět s odhodláním, že přehrady přece nebudou po celé délce úseku. Určitě to někde poteče. Přeci nebudeme jezdit klasiku, když je všude tolik vody. Třeba elektrárny budou něco pouštět a pod nimi to povalí.
Reklama
Vracíme se a zastavujeme u malého mostku. Z něho je vidět, že to minimálně za zatáčku teče. Převlékáme se a nastupujeme. Dojedeme za zatáčku a ejhle. Začíná olej. Po odpádlování zhruba 2km jsme u první elektrárny. Trochu nás mate silný protiproud, který jde z elektrárny proti nám. Chvíli si děláme srandu, že jsme měli pádlovat na druhou stranu. Proud jde zcela opačně, než jedeme. Pak to vše pochopíme. Voda z hor je svedena v silné rouře, čím se poprvé prožene turbínou. Pak je svedena do vzdutí Muru před elektrárnou. Znovu se v elektrárně „semele“ podruhé i s vodou z Muru. Jak se panečku dá dvojnásobně využít jedna voda.
Přepad hráze je obrovský. Přenášení vpravo není problém. Pod elektrárnou to chvíli teče, ale Lorenzská peřej je nenávratně ztracena. Je tu další vzdutí. Naštěstí olej není tak dlouhý. Jen kdybych nezajel na druhou stranu, než se má vystupovat. Přejíždíme tedy na pravou stranu a vidíme tabuli s plánem přehrad. V něm je uvedeno, že 3. přehrada je v plánu. „Snad ji ještě nestihli postavit,“ dohadujeme se mezi sebou. Nestihli.
Nastupujeme pod přehradou. Elektrárna nestačí všechnu vodu pobrat a tak jí mnoho teče i přes přepad. Je to vcelku impozantní pohled. I karfioly a víry v těsné blízkosti pod přehradou jsou taktéž velmi zajímavé. Jednu loď to málem sežralo. Rychle opouštíme nebezpečný prostor.
Dále je to už pohodovka. Máme příležitost si sjet peřejnatý úsek v rychlém (odhadem 15km/h) proudu a obtížnosti WW II. Ten může za pár let zmizet díky další přehradě. Vodnatost je značná. Již začíná být pomalu šero a my dojíždíme do kempu. Dále do Murbachu určitě nepojedeme.
Tento úsek Muru asi nemá cenu doporučovat, jelikož úsek z Tamswegu je daleko záživnější. Nicméně jsme si sjeli něco, co za pár let již nebude existovat. Tedy jestli jsme pochopili záměr správně. Ještě jeden jez má být před Murau, což může být ta 3. elektrárna na plánku. K němu jsme však nedojeli. Z divoké vody, která tam byla kdysi, toho mnoho nezbylo. Zanikla i Lorenzská peřej WW IV. Přesto jsme to jeli rádi. Bylo to tak trochu na uklidnění a pohodovku.
Petr