Tuto menší říčku volíme z důvodu, že díky dešti v minulých dnech bude mít určitě vodu. Jak se ukázalo, má ji velmi dobrou. Zvýšená hladina již opadla o 20cm. Jedeme autem do města Pols, kde se díváme na výstupní místo. Budeme končit u silničního mostu přímo ve městě. Pak vyjíždíme proti proudu a hledáme, odkud bychom mohli začít. Silnice vede v širokém údolí a moc se nezdá, že bychom nějak stoupali. Spíše se to jeví jako rovině. „Vždyť tady není skoro žádný spád. Snad to nebude olej,“ myslím si při pohledu z auta. Jak se nakonec ukázalo, byl to jen optický klam.
Reklama
Přijíždíme k vesničce Unterzeiring, kde se pokoušíme dostat k vodě. Nakonec volíme velmi úzkou štěrkovou silničku se zákazem vjezdu a doufáme, že nás dovede k vodě. Naše tušení bylo správné, jelikož přijíždíme ke statku s vodní elektrárnou. Nasedáme na řeku o šířce zhruba 10m. Mezi krásnými vlnami a čisté vodě upalujeme dolů. Po zhruba 1 km je tu jez. A nejenom jez. Je tu taktéž pracující bagr, který zpevňuje břeh a dělá regulaci. Pod jeho lžící přenášíme. Docela se boříme. Je to tu samé bahno a vyhrnutá hlína. Po chvíli se objevuje malý sjízdný stupínek. Slunce a počasí nám začíná konečně trochu přát a jízdu si řádně užíváme.
Voda najednou přestává téci a je tu další jez. Opět ho přenášíme. Vody je však o něco méně, jelikož si ji vzal náhon a hned ji nevrací. Díky nadstavu je i nadále jízda plynulá a tak úspěšně zdoláváme několik dalších kamenných kaskádek. U jedné z nich nás velmi vážně pozoruje stádo krav. Seběhly se z celé louky a dívají se, jak sjíždíme. Konečně nějaké obdivovatelky. Jedna dokonce sprintuje podél lodí a významně bučí. „Ahóóóój,“ odpovídám jí na pozdrav.
Náhon se vrací a přivádí vodu. Jenže opět začíná olej a tudíž je nám jasné, že bude následovat i jez. Je to tak. Situace se opakuje, my přenášíme a náhon opět krade vodu. Nicméně stále je to parádní jízda a tak dojíždíme na okraj města Pols. Výstražné tabule nás upozorňují, že bude následovat něco nebezpečného. Ano. Je to velmi nebezpečný jez, který přenášíme. Vzhledem k tomu, že auto je nedaleko, nemá již cenu opět nastupovat a jet 300m. Jdeme si pro auto pěšky.
Polsbach je krásná říčka v lesnatém údolíčku, občas nějaká louka. Teče pěkně z kopce, obtížnost WW II-III se 3 jezy a několika sjízdnými stupni či kaskádkami. Ujeli jsme 8 km za 1.5 hodiny. Určitě by stálo za to jet o pár kilometrů výše. Pod městečkem Pols to již není zajímavé a je opravdu vhodné ukončit plavbu zde. Vody je potřeba mít trochu více, jelikož jezy jí dost odvádějí. Může se pak stát, že pod nimi bude několik kilometrů málo vody. Více fotografií naleznete v průvodci o této řece.
Petr