V noci spíme v kempu u Spittal, který je na břehu Drávy. Neustále velmi silně prší. Najednou nás probudí sirény. "Sakra, to určitě někde stoupla voda a je nutná evakuace," okamžitě mě napadá. Vylézám ze stanu a jdu se podívat na Drávu. Nijak extrémně zatím nestoupla, tedy si to alespoň myslím. Ono ve 2 hodiny v noci není zas tak ideální viditelnost, ale s klidem zalézám do stanu. Ráno je opět zamračené a mírně deštivé. Dráva opravdu nestoupla a tak se ptám na recepci, co to mělo v noci znamenat. Prý se takto svolávají záchranáři, když se někde něco stane. Místním to již ani nepřijde, ale mě to docela v noci vyděsilo, zvláště když doma bydlím u řeky a nějakou tu povodeň už pamatuji.
Reklama
„Tak kam se vrtneme dneska,“ ptám se při snídani a děláme válečnou poradu. Vody bude asi všude docela dost a tak máme obavy, jestli si vůbec někde zajezdíme. Rozhodujeme se dát řeku jménem Gurk. Balíme a přesunujeme se na začátek sjezdu. Jedeme autem po silnici, která jde podél Gurku v horní části v širokém údolí. V tomto úseku není nijak obtížný. Jedná se o rychlý proud, občasné zatáčky v lučinaté krajině. My však míříme o trochu níže, kde Gurk nabývá na síle. Silnice se pak odděluje od řeky, aby se po 20 kilometrech vrátila opět k řece. Jenže to již není ona pohodová říčka. Zde se začíná zařezávat do hlubokého údolí, spád je značný. Z auta už vidíme, že vody má až dost, takže se nemusíme bát o její nedostatek. Naštěstí dost klesá, takže přijíždíme v pravou chvíli. Pak přichází velmi náročná soutěska Enge Gurk. Celá řeka o šířce zhruba 6 - 8 m v horní části se postupně zužuje až na 3 m v soutěsce. Je dobře viditelná z estakády podél silnice.
Voda hučí a hřmí u vysokého skalního masívu, zapíchnutý stromek uprostřed a další téměř nesjízdný blok nakonci dávají na srozuměnou, že normální vodák se tomuto místo obezřetně vyhne. Začínáme až na mostě pod soutěskou. Na boční silničce parkujeme, nacházíme několik praváků a jiných hub, a pomalu se odhodláváme skočit do vln. Opět je vidět, že stav vody byl včera vyšší a že pokles hladiny je minimálně o 10 cm. Za našeho stavu to však byla pěkná voda.
Úsek pod soutěskami k mostu před Klein Glodnitz je velmi pěkný v lesnatém údolí. Jedná se o obtížnost WW II-III, dvě místa s kamenitými kaskádami jsou zhruba WW III+ za našeho stavu vody.
Pěkný spád, rychlý proud, vcelku přehledné a krásné vlny nás ženou dolů po proudu. Na tomto úseku nejsou ani žádné vypečené jezy či stupně. Z lodě pak vidíme obrovskou bedlu, nad námi krouží volavky. Navíc nám přestalo pršet a sluníčko občas vykukuje z mraků. Prostě si to řádně užíváme.
Vodočet v Gurku ukazoval okolo 185cm a je on-line sledován na kajak.at. Úsek v délce 7 km jsme sjeli za 1 hodinu. Kdyby nám nezapršelo, těžko by se dal na konci srpna jet, nebo by to alespoň nebylo tak zajímavé. Popis toku s dalšími fotkami je možné nalézt v kilometráži.
Petr