Protože o surfování na kajaku není napsáno téměř nic, pokusím se napsat něco já. Pokud se chcete vyvarovat nedobrovolnému létání a nepříjemným rozplavbám, přečtěte si, jak jsem to v Austrálii dělal já.

Asi není nic, na co byste nepřišli sami. Bezpečnost především. Přilba, vesta a boty mají stejný význam, jako na řece. Nenechte se zmást tím, že surfaři nepoužívají ani jedno. Mají odlišný styl, ale o tom se zmíním později. Mezi další věci by měla patřit velmi kvalitní (skutečně nepadající) šprycka overthruster (věc, co se dává pod špricku, aby nepadala, stačí obyčejný nafukovací míč) a laciné pádlo. Výběr lodi nechám na vás, protože každý použije to, co má. Pokud si náhodou můžete vybírat, rozhodně sáhněte po surfovách speciálech. Je jedno, jestli opravdový surf kajak nebo rodeový hybrid. V případě, že to s výběrem není tak žhavé, sáhnete po něčem s délkou 2-2,5m a co nejmenším objemem (ploché dno je samozřejmost). A nezapomeňte na ploutvičky!

Otázka, kam vyrazit, se většinou odvíjí od předpovědi. Sehnat kvalitní předpověď je dost náročné. Já jsem si dělal obrázek ze 3 internetových zdrojů – webcamera, surfařská a oficiální předpověď. Na pořádný surfing je potřeba oceán, ale ten je hrozně nevyzpytatelný. Zažil jsem oceán placatější než náš rybník, stejně jako 5m bestie.

Když už jste našli tu správnou pláž, je otázka, kde na ní jezdit. Obecně nejlepší ježdění bývá na jejích krajích a dostatečně daleko od břehu. Tam ale bývají skály, tudíž to není zrovna nejbezpečnější. Většinou máte na vybranou. Řídit se podle surfařů (pokud tam nějací jsou) a nebo se spolehnout na svoje schopnosti, znalosti a informace. Osobně dávám přednost surfařů, protože ti vám ukážou nejjednodušší cestu za vlny a bývají na místech, kde se dělají ty nejlepší. Dobrá vlna se pozná podle toho, že se balí, pokud možno postupně, do rolády. Taková vlna má dostatek síly. A při 2m vlnách už můžete dělat kousky, které bývají k vidění jen na videu nebo velkých řekách. Problém těchto vln bývá v tom, že se špatně překonávají. Pokud se zrovna před vámi zabalí, připravte se na pořádnou šrotovačku. Jestliže budete na opravdu špatném místě při chytání vlny, tj. přesně na jejím vrcholu ve chvíli, kdy se začne rolovat, zažijete neuvěřitelnou leteckou vložku. Budete katapultováni šikmo vzhůru a následky vám nemusím popisovat (spadlá špricka a následná rozplavba). Já jsem v tom šoku neudržel ani pádlo v ruce. Mezi méně nepříjemné věci patří třeba spadnutí z vlny, ale tomu se už dá částečně zabránit. Může vás potkat i to, že jste moc blízko břehu a hlavou dolu narazíte do dna. Zatím se mi to bohudík nikdy nestalo.

K tomu, abyste nebyli překvapeni náhlou vodní zdí, potřebujete vědět, kdy se daná vlna zabalí. Každá se samozřejmě zabalí jinde a jindy. Nicméně, pokud jde vlna proti vám, tak mění barvu. A v místě, kde se změní na temně modrou, tam se v následující chvíli začne balit.

A jak na druhou stranu? Je to k nevíře, ale nejjednodušší je to objet, tedy pokud je kudy. I na pláži fungují vracáky. Jen nejsou příliš vidět. Ty vám ušetří spoustu energie při návratu na moře. Většinou existují místa, kde se vlny balí více nebo méně. Tyto místa či návratové linie, jak jím říkám, se většinou nepohybují. Pokud se na pláži balí jedna souvislá vlna, nemá cenu vůbec chodit jezdit. Požitek nebude ekvivalentní námaze. Původně jsem tomu nevěřil, ale tento druh pádlování je skutečně fyzicky náročný.

Poslední věc je, jak se dostat přes vlnu nebo válec. Nejlepší je se k dané vlně chovat stejně, jako kdybyste potkali něco podobného na řece. Všechno se jezdí na komoru. Cokoliv jiného nemá smysl. Na zrovna balící se vlny platí předklon a záběr skrz vlnu. Prostrčíte pádlo vlnou a záběr začínáte za ní! Pokud už je pozdě, pověsíte se na pádlo, loď do pozice s co nejmenším odporem a modlit se. Většinou se to povede. Zabalené vlny bývají snaží. Nejsou tolik do kopce, ale nemáte kde zabrat. Poslední záběr si načasujte tak, abyste pádlo strkali na rozhraní pěny v mírném předklonu.

Následujícím silný záběrem trošičku odsadit špičku se špetkou náklonu a pohyb těla vzad. Stejně jako když bufujete. S odsazením a náklonem to nepřehánějte. Slouží to k vyklouznutí špičky lodě na pěnu. Pokud se to nepovede, tak si jen více zapádlujete. Pokud ano, můžete se dostat i do vzduchu. V této části a obzvláště na hladkých vlnách si můžete užít spoustu kontrolovaných leteckých zážitků, které se dají okořenit mnoha variacemi wave wheelů a kickflipů.

Po celou dobu nezapomínejte na bezpečné pádlování (lokty co nejníže). Voda má skutečně sílu. S chycením vlny jsem nemíval přílišný problém. Většinou se něco našlo. Chce to být ve správný čas na správném místě a dostatečně brzo začít pádlovat. Existuje jedna finta, jak nabrat rychlost a nechytit vlnu příliš pozdě. Začněte pádlovat kolmo ke směru pohybu vlny a když už se k vám přiblíží, nepřestávejte pádlovat a zatočte ve směru vlny. (Odkoukáno jak jinak od surfaře:) Konečně jsme se dostali na vlnu. K ježdění na ní snad pár poznámek - co největší náklony a držet to na hraně. A pak už každý co umí. Problém je ve chvíli, kdy se pod vámi zabalí vlna a následuje volný pád z několika metrů. Jediný způsob, jak se tomuto vyvarovat, je poslat loď včas dolu. Je jedno jak. Jestli rovně, bokem či pozadu. Musí sklouznout dolu. Sice tím ztratíte vlnu, ale alespoň si nezaplavete.

Posledním problémem bývají surfaři (nebo mi pro ně:o). Vy jste pro ně většinou obrněný tank, od kterého nevědí, co čekat, protože se s něčím podobným moc často nesetkávají. Obrněný tank berte doslova. To, že někoho zasáhnete, většinou ani nezaregistrujete. A vůbec to nemusí být vaše vina. Pokud vás sežere vlna, ostatní za vámi mají smůlu. Proto je dobré si hlídat, jestli máte někoho za sebou. A aby jste se nenudili, tak musíte sledovat přicházející vlny.

V intervalech cca. 30-60 minut (nestopoval jsem to) se objevují opravdu velké. Výjimkou nejsou skoro dvojnásobky toho, na čem se jezdí. Ty se obvykle zabalí o pár metrů dříve než všechny ostatní a nekompromisně vás smetou. Aby toho nebylo málo, platí zákon tří vln. Po první velké většinou přijde ještě druhá a třetí (čtvrtá skoro nikdy).

Chytám vlnu a vedle mě surfař. Kdo má přednost. Na to jsou samozřejmě pravidla, která se občas nedodržují, ale je dobré je znát. (Pokud byste chtěli striktně jezdit podle surfařských pravidel, tak se na normální lodi nesvezete.) Základní pravidlo - přednost má ten, kdo jede a má lepší pozici, tj. co nejblíže balící se pěně. První problém je, že na vás nepoznají, jestli už jedete nebo ne. Problém druhý je, že byste se měli rozhlédnout, což občas s vodou stříkající do obličeje není dost dobře možné. A posledním problémem je, že jste většinou pomalejší než surfaři. V Anglii mají ještě hromadu dalších pravidel pro surfování na kajaku, ale ty jsou použitelné asi jen tam.

Ať se budete snažit sebe víc, případné rozplavbě se stejně nevyhnete. Proto doporučuji bezpečné pláže. Přistávání (na pláži) do skal jsem sice přežil, ale určitě nedoporučuji. A co dělat? Máte to jednoduší, než na řece. Jste-li zrovna v návratové linii, tak vás vlny donesou až ke břehu. Pokud se ale vracíte na moře, je potřeba udělat pár temp do té strany, kde nejsou skály. Na to pozor. Jsou i pláže, kde to žene přímo na ně. Ještě tu je možnost nevystupovat z lodi, znovu se zašprickovat a dojet na břeh. Do lodi se většinou nedostane tolik vody, aby poté byla nepoužitelná. Tuto variantu jsem nezkoušel, takže nevím!

Mezi další faktory omezující provoz jsou záchranáři. Na plážích bývají pomocí vlajek označené místa pro koupání. Tzn. místa, kde se koupají lidi bez surfu, bodybordů a dalších nesmyslů. Samozřejmě bývají tam, co byste rádi jezdili. Co se týče mých zkušeností se záchranáři, tak jsou dobré. Jen do zachraňování se jim občas moc nechce. Jednou ze dvou případů, když jsem to opravdu potřeboval, pro mě přijeli.

Co dodat?? Jestli máte možnost, určitě si to vyzkoušejte. Je to náročné, ale stojí to zato!

Petr