Zapršelo, sněhy trochu povolily, stavy a průtoky vyskočily. Mysl se začíná upínat jediným směrem: na vodu!

V neděli 21.3. to u nás v Jizerkách a Krkonoších vypadá s vodou všelijak. Kamenice, Mumlava a Jizera mají slabší limit a není jasný, jestli se to pohne nahoru nebo dolů. Tak nakonec volíme jistotu a jedeme na Jizeru na Riegerovku. To je úsek ze Semil na soutok s Kamenicí na Spálově. Vyrážíme z Jablonce ve dvoučlenném týmu se Syslem. Limnigraf v Železném Brodě dává 40 kyblíků, z toho Kamenice kolem 7, tak půlka jde elektrárnou, a to znamená, že na Riegerovce by mohlo být něco kolem 20 kyblíků. Parkujeme u vlakové zastávky na Podspálově, převlékáme do hydra a šlapeme pěšo s kajaky občas na rameni proti proudu. Většinou je ale táhneme za sebou, protože pěšina je celé zledovatělá. Necelé 3 km nahoru je pomalu větší adrenalin, než potom dolů. Na ledu nás drží jen napadané jehličí a občas vykukující kámen. Tady v údolí je docela příjemná zima, všude okolo se válí mlha. Pauzička v tunelu a na vyhlídce. Po cestě jsou i krásné ledopády, které přilákaly pár lezců. Konečně jsme nahoře u jezu. Proti nám se vylupuje partička 4 kajakářů, co jedou shora. Příjemný setkání.

Nasedáme pod jezem, čertovské dílko. Určitě nejezdit vraty, pod nimi je nepřekonatelný vývařiště. Jednou jsme to jeli přes korunu, ale ani to není moc požitek. Napadali jsme tam po hlavě. Výzva pro otrlé je úplně vlevo u skály - skok bokem do skalního šuplíku, co tě vyveze pod jez. No, necháme to v rovině úvah. Pokud máte házečku, je celkem bez potíží vše stáhnout svahem za elektrárnou dolů, kde jsou i v závěru schody v betonové zdi.

Voda je jako kafe a to díky Olešce, která v tu dobu dávala kolem 20 kubíků. První pohrání s vlnkama a jde se na to. Nejtěžší v tomto úseku je válec sevřený mezi dvěma bloky, přes který leží strom. Bohužel jsme zapomněli pilu, snad příště, ale dá se objet zprava i zleva. Následuje deset metrů laguny, a pak souvislejší katarakt, který má spoustu variant průjezdů, zavěšení a vracáků. Neodoláváme a i přes nepříjemné a zdlouhavé brodění sněhem si to vynášíme ještě jednou.

Cestou dolů už je jen pár stupňů, peřejí a válců, který trochu proháníme, ale nechce se nám moc koupat. Za chvilku jsme u elektrárny a železničáku, kde končíme. Paraplíčko níže po proudu je hodně zalitý, takže je tam jen pár vlnek a válečků. Dnes si ho odpouštíme. Přestože Riegerovka je poměrně krátká, nikdy nelituju na ní jet, i když ji šlapeme odspodu. Je to pěkná procházka, trochu do kopce, ale člověk si vychutná i jiné krásy a prohlídne těžší úseky, zda tam není strom. Pokud máte řidiče či vícero aut, dá se jet shora. Soutěska na jezem je taky moc pěkná, sic po voleji. Ale okolo ční skalní masivy, nad vodou zavěšená lávka... skoro jako ve filmu.

Přehrádka se dá přenést po schůdkách vpravo, co jsou těsně u baráčku. Obtížnost Riegerovky bych (subjektivně) dal WW3+, katarakt třeba WW4- za standardního vodního stavu. Více fotek na: picasaweb.google.cz.

Druhý den míříme na horní Jizeru. Nakonec nasedáme v Kořenově u lávky, kde vede červená značka k harrachovskému vlakovému nádraží. Vody je na rozjetí docela dost, okolo 20 kyblíků. A je pekelně ledová. 2 jezy, oba bezpečná šoupačka. U Kořenovského silničního mostu se to pěkně sklápí, takže během chvilky jsme u Cutisinky, kterou si dnes odpouštíme, a pokračujeme na Mýto a dolů do Vilémova. Voda má tah, ale žádný záludnosti jsme cestou nepotkali. Ledy jsou vytátý, jen pár stromů, co se dají objet.

Ostrov hrůzy dáváme na klasiku levým ramenem. V nájezdu do dámské cesty (úplně vlevo) je padlá košatá bříza, takže kdo nechce jet Ostrov, ať to vezme vpravo, ale úplně vpravo (po břehu). (Pozn.: břízu jsme vyřezali následný čtvrtek, ještě jí musí trochu spláchnout voda.)

Jez ve Vilémově byl taky v pohodě, končíme. Konečně dorazili kluci z Prahy, mají chutě na Jizerku, my už ne. Tak nás vezou nahoru a pendlujeme jim auto. A Jizerka? Prý nádhera, ale to už je jiný příběh.

Jizera v úseku na Mýto je psaná WW IV, V, (VI za VV). Z Mýta dál to je pěkná WW IV. Jako minimum pro splutí beru 15 kyblíků v Jablonečku, ale dá se projet i za míň. Nad 30 kyblíků se už cestou dělají pěkný žumpy, nad 50 už to je docela hukot. Ale pořád nádherná. Pokud pojedete na tavnou vodu, nebojte se přihodit vrstvu oblečení či bundu a pacičky na ruce. Z Vilémova se dá na Mýto vyjet busem (cca každou druhou hodinu) či stopem. Pěkná plavba pokračuje i dolů do Pasek k továrně (cca půl hodiny navíc) nebo ještě dál do Sytové (max. WW III) či do Semil (max. WW II + jezy).

Více fotek na: picasaweb.google.cz.

Z chladného severu zdraví Vašek "Mýval" Vajskebr, TJ Delfín Jablonec n.N.