patřím sem, šakal, jsakal~quick.cz, 10/26/2006 9:31 AMAhoj, tak jste si to vykoledovali. Nakonec to nemusíte číst, že jo? ;-)
Dovolte příspěvek k problému organizovanosti ve vodáckých oddílech. Pořád jsem čekal, a zaráží mně, že to nikdo nepojmenoval. A sice to, co je na sdružování v jakémkoliv spolku to nejcennější. Ešus to nakousl, ale možná se bojí velkých slov. Nuže já ne. Proč se asi lidé sdružují, proč vznikají zájmové organizace? Kvůli penězům, brigádám a společnému autobusu? Kvůli razítkům a moci k vyjednávání? Kvůli touze ovládat a řídit ostatní? Ba ne - to nejdůležitější je sounáležitost. Existence skupiny lidí, kteří mají stejné zájmy, stejný pohled na věc, jsou to kamarádi, s kterými je mi dobře. Říká se tomu princip sounáležitosti. Porovnávat tohle "patřím sem" s nějakými finančními příspěvky je jako srovnávat diamant s kouskem skla. Tohle "Jsi jeden z nás" je velkým zdrojem harmonie a spokojenosti, pokud to vnímáme od lidí, kterých si vážíme. Pocit příslušnosti k lidem je jednou z věcí, která vám dává místo na lidské Zemi, která někomu dává smysl života.
Odpůrci organizovanosti by si měli odpovědět na otázku, co jim na tom tak vadí. Domnívám se, že tenhle odpor je dalším smutným "dědictvím" minulosti. Zneužití tohohle lidského principu sounáležitosti k vytváření angažovaných a politických, násilných a zneužívaných uskupení, bylo jedním z nejhorších amorálních zbraní fašistického i komunistického režimu. To jsme ale už v sobě překonali, nebo ne? Dnešní spolky už snad jsou očistěny od politiky a povinnosti. A co zbylo - jen peníze a společný zájem? Nikoliv - zbylo to, co vede k sdružování ochotníky, zahrádkáře, turisty i vodáky.
Individualista ve mě se teď kroutí a říká: "sice nevím proč, ale nechci!" ( a taky nejsem členem žádného oddílu). To ale neznamená, že budu organizování v oddílech zavrhovat. Naopak - budu závistivě pokukovat po krásné a snažší cestě. Bere mi snad organizovanost individualitu? Nebere - individualitu mi prostě nic nemůže vzít, a ani jí nemůžu posilnit tím, že se budu od ostatních vymezovat. To je nedospěle směšné. Pro většinu lidí je nalezení soupoutníků snažší cesta po světě. Individualista si musí zdroj "patřím jsem, jsem jako vy" nalést jinde a sám. Protože pokud to neudělá, čeká ho smutný osud sobce, egoisty, případně psychopata. A že na to musí přijít sám, o to to má těžší. Individualista se často bojí organizovanosti proto, že cítí, "že by ho tam zpracovali". No ano - to se stane, tak funguje kolektiv - i ze zarytého peněžního pragmatika časem udělá člověka, který si začne komplikovat život morálkou a pochyby o placení či neplacení příspěvků. Kolektiv působí vždy - ale vy máte vždy možnost odejít, když se vám to působení nelíbí. Někdo namítne -proč hned oddíl, takhle pracuje každá parta kamarádů. To je pravda, ale je tady jeden zásadní rozdíl - oddíl veřejně deklaruje svoji existenci a dává najevo, že se nebrání novým členům. To je hodnota, která ho staví nad partu. Dává komukoliv příležitost zkusit si zažít pocit spolunáležitosti. A to je moc důležité v každém věku, nejen v dětství. Naopak - pro takového padesátníka je to daleko důležitější, než pro kluka, který má život před sebou.