Komu bude přát štěstí, může zkusit sjet Vlkavu. Mně se to povedlo loni začátkem dubna ve stejný den, kdy kamarádi řádili na horní Úpě a Jizeře. Protože Vlkava byla nečekaně sjízdná, odmítl jsem trojkovou vodu a splnil si dlouholeté přání sjet neznámou polabskou říčku.

Kousek za Milovicemi ve vesnici Zbožíčko je kousek pod mostem malý jízek. Pokud je Vlkava pod jízkem sjízdná, máte jistotu, že doplujete do Kostomlat nad Labem, což je tak akorát. Necelé tři hodiny klidné plavby a asi 8 km po proudu. V mapě jsou kreslené původní náhony okolo Vlkavy, skutečnost je jednodušší. Jede se prostě po proudu a není kam odbočit.

Polabský kvak, kterým tato říčka bezesporu je, má své výhody. Písčité dno, občas štěrkové lavice a stabilní rychlost proudu. Hloubka kromě míst v nadjezí je max. 50 cm. Až na dvě zapadaná místa je říčka překvapivě průjezdná. První jízek je u skladu Šibiče zhruba v polovině plavby. Je to hned pod silničním mostkem, dá se tam zaparkovat auto. Super flek, který se přímo nabízí pro svačinu a setkání s doprovodným vozidlem.

Jezem, kde se dá diskutovat o bezpečnosti a riziku na vodě, je kolmý jez kousek za železničním mostem na kraji Kostomlat. Tak podiskutujte a rozhodněte se sami. Pod silničním mostem u kostomlatského kostela žije kolonie nutrií. Stojí za to chvíli z mostu pozorovat, jak se vyvalují pod mostním pilířem na naplavených větvích a trávě a při té příležitosti zaběhnout 100 m níže po proudu, kde je ukryt v kolmé navigaci malý jez se stavidlem. Kdyby byl totiž zablokovaný, nebylo by moc možností úniku.

Zbývá poslední kilometr plavby, končící na malé nádrži, vzniklé přehrazením koryta vysokým stavidlem. Okolo vede polní cesta a je tam dost místa na převlečení do suchého a naložení lodí.

Vlkava nemá sjízdnou vodu skoro nikdy. Když se ale dívám právě teď z okna, tak u nás v Polabí je ještě trochu sněhu. Pěkně mrzne a možná bude ještě do jara i sněžit. Pokud se za nějaký ten týden oteplí a pořádně do toho zaprší, možná nastane vzácná chvíle, kdy půjde Vlkava sjet. Jinak je to škoda, protože zrovna Vlkava je ideální terén pro začátečníky a vodácká mláďata a jejich úplně první jízdy v singlu či na kajaku. Zkušený dozor může zároveň cestou vysvětlit pravidla prohlídky míst, kam nevidíme, proč se neskáčí tiché kolmé jezy a jak v proudu uprostřed kolmých navigací nebývá cesty zpět.

Když jsem se po splutí převlékl do suchého, nedalo mi to a zavolal jsem Vojtovi Jančarovi. Pomyšlení na prvosjezd bylo příliš lákavé a chtěl jsem mít hned jasno. „Ahoj Vojto, jel si Vlkavu?,“ vyhrknul jsem. „To je ta říčka na Nymbursku? Tak tu jsme dali asi před pěti lety…“ Tak jsem se opřel o zábradlí na mostě, ještě chvíli koukal na vodu a myslel na to, že od autora kilometráže se nedalo nic jiného ani čekat.

Honza Pokorný