Když jsme před lety sjeli Hron z Polomky do Kálné, říkali jsme si, že bychom někdy spluli i zbytek do Dunaje. K tomu došlo až loňské září. Začátek splutí nevolíme nakonec z Kálné, ale až z Želiezovcí. To mělo sice tu nevýhodu, že to je o hodně dál od vlaku, jenže zase jsme si ve městě nakoupili a ušetřili si přenášení několika jezů, z nichž hlavně ten poslední, soudě podle fotek, je menší přehrada.

První den mělo být podle kilometráže na řece také několik jezů, ale již tu žádné nejsou. Jen několik kamenných polí, které se dají splout a jsou to možná zbytky těch jezů.

Takže to bylo hezké svezení bez volejů. Cestou jsme viděli několik pěkných míst na táboření, jenže když jsme chtěli zastavit, byly všude vysoké břehy, jak už to tak bývá. Nakonec jsme přistáli na plážicce u pravého břehu, z které šlo i docela dobře vylézt nahoru.

Druhý den jsme po chvíli dopluli k silničnímu mostu, od kterého se kamarádi vypravili do blízké obce Kamenín na pravém břehu a já zůstal u lodí.

Pak už nám zbývalo asi 12 km k ústí Hronu do Dunaje.

Dunaj je tu téměř do půli toku docela mělký, což si vyzkoušel Zdenda pěšky. Je tedy třeba se u levého břehu vyhnout občasným mělčinám. Po 6 km jsme minuli ústí Ipelu, tím jsme opustili hranici a vpluli do Maďarska.

Tady jsme se zastavili na levém břehu občerstvit v restauraci vedle kempu Ipolykapu na okraji města Szob. Ačkoli je Maďarsko většinou rovina, tak tady jsou kolem kopce Visegrádské vrchoviny. Mají sice nadmořskou výšku jen kolem 400 m n.m., ale oproti řece je převýšení značné. Vzhledem k tomu, že byla sobota, museli jsme často čelit vlnám od člunů a vodních skútrů.

Tábořili jsme v kempu Pilismarót na pravém břehu. Cena byla jen 5000 ft za osobu, což je málo. V kempu byl jen stánek, ale hned vedle restaurace, kde jsme si dali k večeři dobrý fazolový guláš. V neděli se nám asi po 4 km naskytl hezký pohled na hrad Visegrád na pravém břehu. Martin se chystal na hrad vystoupit, ale když viděl ten prudký kopec, odradilo ho to. Po dalších 3 km jsme dopluli k Szentendreiskému ostrovu, který je 30 km dlouhý a odděluje hlavní tok Dunaje od Szentendreiského ramene, které je užší. Tím jsme se rozhodli plout.

Asi 500 m od kraje ostrova je 50 m od břehu stánek s občerstvením, kde jsme se s Milanem zastavili. Druhé 2 lodě se opozdily, přehlédly nás a zastavily asi o km dál u restaurace na pravém břehu u přívozu v Szentgyogypusztě, kde jsme je sešli. Na Dunaji jsou většinou oblázkové pláže a toho jsme využili opět ke koupání. Tábořili jsme v kempu Pápsziget na okraji Szentedre na pravém břehu. Tady tedy bylo bahno, ale na něm položené výstupní panely. Cena zde byla o mnoho vyšší než v kempu předešlém a to 30 000ft za osobu. Chtěli jsme zajít na večeři, ale restaurace poblíž kempu byly zavřené a do centra se nám zdálo daleko. Vzali jsme tedy zavděk, že nám paní ve stánku u brány kempu udělala párek v rohlíku. Když viděla, že hodláme posedět, sedla do auta a přivezla nám 15 plechovek chladného piva, jelikož ve stánku neměla a poseděla s námi do 22 hodin.

Poslední den jsme po chvíli minuli město Szentendre, na které je z vody hezký pohled. Zbývalo nám už jen asi 9 km na konec ostrova, kde se Szentendreiské rameno opět spojuje s Dunajem. Provoz na řece, na rozdíl od víkendu, už nebyl skoro žádný. Cestou jsme se ještě zastavili občerstvit v bufetu Ebihal, který je na pontonu u obce Dunapart a u kterého přistává též přívoz na menší ostrov Lupa. Jižní konec Szentendreiského ostrova je už vlastně na okraji Budapešti. Poté, co jsme minuli zleva ostrov Óbudai, jsme po 4 odpoledne přistáli v cíli u břehu Markétina ostrova. Ač jsme byli jen 3 lodě, nějak jsme se nedomluvili a přistál každý jinde. Jen, co jsme se na ostrově sešli, vyrazili jsme po Markétině mostu doleva na 1 km vzdálené nádraží Nyugati a odjeli domů.

Celkem jsme ujeli po Hronu a Dunaji 100 km. Plavba to byla zajímavá, bez jezů a za krásného počasí. Takže paráda.

Franta Zíma