„A kam vyrážíte?“ ptá se Čečoun, když si k němu jdeme vypůjčit debl seakajak, abychom si zkusili chytání ryb z lodě. Neradi bychom přijeli do Finska a zjistili, že něco nefunguje.
„Na moře do okolí Helsinek, je tam docela dost ostrovů se štikami,“ odpovídám mu.
„No právě, tam se lidé ztratí a ani neví jak. Pak volají pobřežní stráž, aby je dostala na pevninu.“
No paráda. Rázem z výhody, že se bude na co dívat a že nebudou vlny, je velká nevýhoda. Měnit už to nemohu, mám koupené letenky a zamluvený kajak v půjčovně. Budeme si na to muset dát pozor a vyřešit navigaci. To se pak nic nestane. Jak jsem se mýlil.

Rozhodnutí, proč zrovna do Helsinek, padlo již během března. O prázdninách si nemohu z časových důvodů odjet na více než týden a musím být i na mobilním signálu. Jenže za týden se nikam s lodí daleko nedostanete, a proto jsem našel řešení. V Helsinkách je půjčovna seakajaků Natura Viva, jsou kousek od letiště a v rámci ceny za půjčovné nás přivezou i odvezou na letiště. Navíc nám půjčí kempinkové vybavení včetně plynových kartuší a zároveň i vodácké vybavení. Odpadne tak starost vést si vše vlastní. Za 2 hodiny v Helsinkách a za další hodinu na moři. To je naprosto ideální. Cenově jsem koupil letenku i s možností zavazadel za 4100 Kč na osobu až v červenci (kdybych nečekal, mohlo to být i levnější) a za 330 E jsme měli půjčovné debl kajaku na 5-6 dní včetně onoho servisu. Singl stojí 180 E.

Jaké bude počasí?

Před odjezdem studuji nejenom trasu, ale také počasí, abych přizpůsobil náš šatník. Bohužel jsem nepochopil, jak funguje Finský meteorologický institut. Předpověď byla každý den jiná a to poměrně výrazně. Už jsme si dělali srandu, že ráno nastoupil do práce pesimista a dal do předpovědi déšť a zimu. Odpoledne ho vystřídal optimista a změnil to na slunečno a teplo a to i v noci. Prostě předpověď k ničemu, nedokázali předpovědět ani den dopředu. Nakonec jsme měli luxusní počasí, kdy kromě dvou cca půl hodinových dešťů bylo polojasno až oblačno a celkem teplo. Změna ale probíhala poměrně rychle, kdy se najednou zatáhlo, začalo foukat a hustě pršet.

Moře

Moře a okolí je opravdu moc pěkné. Díky velkému množství rozmanitých ostrůvků je stále na co se dívat. Po celou dobu bylo relativně klidné a jen zhruba jeden den nám více foukal vítr a dělaly se menší vlnky. Ostrovy jednak poskytovaly závětří a také rozbíjely vlny, takže někdy jsme si připadali jako na rybníku. Než od větru chodily větší vlnky od lodí, kterých v dané oblasti jezdí poměrně hodně, obzvláště během víkendu. Je nutné si dát pozor při protínání lodních tras, které jsou označené sloupky, aby nedošlo ke kolizi s rychle jedoucími čluny nebo skútry.

Trasa

Plán na trasu jsem si připravil již před odjezdem. Z velmi kvalitně udělaných podkladů jsem si nachystal zalaminované čtvrtky, do kterých jsem si zakresloval důležité informace – dobré spaní, pitná voda, nákup potravin atd. Na první den jsme si naplánovali návštěvu centra Helsinek s tím, že pojedeme bez věcí a zase se vrátíme na stejné tábořiště. Moje velká obava ale byla, abychom dokázali najít náš ostrov, až se budeme vracet. Představa, že se netrefíme a nebudeme mít věci na spaní, mě nakonec donutila, že jsem pro jistotu vzal sebou nouzové věci na přespání.

Cestu do Helsinek jsme volili při pobřeží a cestou jsme v jedné úžině narazili i na semafory. Projeli jsme kolem Zoo na ostrově a za přístavem jsme odbočili do krátkému kanálu, který směroval do centra Helsinek. Na konci kotvíme náš seakajak u značky Max. 2 hodiny a za pobavení japonských turistů se převlékáme do civilu. Jdeme na obhlídku tržiště a pak přilehlého okolí. Dokupujeme zásoby a vyrážíme zpět kolem vojenského ostrova. Délkově jsme jeli zhruba 22 km. Další dny se již více věnujeme rybaření, takže už tolik km neujedeme.

Navigace

Jednoduše řečeno hrůza. Ostrůvky sice krásné, ale je jich fakt moc a opravdu se rychle ztratí orientace. Měl jsem na mobilu sebou off-line mapu, ale GPSka v mobilu nám hlavně první dny ukazovala nesmyslné polohy. Nedokážu si vysvětlit proč. Na mapě mi dokonce jednou ukazovala velký kruh místo bodu a stejně jsme byli 1 km od tohoto kruhu. Z půjčovny jsem si vzal buzolu a kompas, a tak jsem začal oprašovat své zkušenosti z orientačního běhu za svého mládí. No, moc to nepomohlo a stejně byl problém v tom, že jsme chytali ryby. Každou chvilku jsme v nějaké zátoce, kde natáčím kajak do výhodné pozice pro nahazování a to stále dokola. Za chvíli nevím, odkud jsem vyjel a kam mám jet. Nejhorší to bylo asi 3. den, kdy jsme chtěli nakoupit v bodě A. Hlídám si stále i přes zastávky v zátokách směr, jenže po několika km mi ostrovy neodpovídaly mapě. Kde to jsme? Nakonec se mi chytla navigace, ale odmítal jsme jí věřit. Tady přece nemůžeme být! Byli jsme těsně od bodu B, tedy u Gumbo kiosk a 3 km jinde, než jsem předpokládal. Změna místa nevadila, v kiosku mají jen pár věcí, ale stačilo to. Doplnili jsme vodu, chleba a zkouším finské pivo. Co to v lednici vedle finského piva stojí za podivně známou plechovku? To není možné, oni tady mají Krušovické pivo!

V dalších dnech už navigace relativně funguje, ale musím ji vyndávat z nepromokavého obalu. Dost nám pomohla. I když koukám neustále do mapy před sebou a srovnávám to s okolím, stejně se téměř každý den stalo, že jsme na delší vzdálenosti jeli jinam. Ostrovů je moc a různých velikostí, ale z vody máte úplně jiný pohled na horizont před sebou.

Petr