Pozor na soukromé nebo vojenské ostrovy

Některé z ostrovů jsou pro návštěvníky zapovězené. Pozor jsme si museli dávat při míjení ostrova nedaleko Helsinek, který má v péči armáda. Ta má kousek dál ještě další ostrov. Na ně se nesmí a ani by nás to nenapadlo. Téměř bez přestání se z něho ozývala střelba a to jak z lehkých zbraní, tak i těžkých. Když jsme spali na ostrově č.2, zvuky střelby jsme slyšeli i přes noc. Trénovali opravdu intenzivně.

Kromě armádních jsou ostrovy i soukromé. Osudovou chybu jsem udělal hned první den příletu, kdy jsme chtěli jen k večeru dojet na první ostrov a tam zůstat. V půjčovně nám doporučili ještě jiný ostrov na přespání kousek od původního a tak jsem na něho vyrazil. V domnění, že jsme na správném ostrově, jsem začal připravovat spaní. Procházíme také ostrov, kde je chata na chatě, ale nikde nikdo. Ostrov je opuštěný, ale jen do chvíle, než zkusím ruční pumpu u studny. Skřípavé zvuky přilákali místní, kteří nás bez milosti vyhodili a my se museli vrátit na původně plánovaný. Místa na ostrovech si pronajímají od finské vlády a jak je vidět, chataření je v oblibě. I velmi malé ostrůvky jsou často obsazeny minimálně několika chatkami roztodivných tvarů.

Ostrovy na grilování a kemping

Ne všechny ostrovy jsou návštěvníkům nepřístupné. Finové některé ostrovy neobsazují a nechávají je volně přístupné. V podstatě se dá spát kdekoli, pokud jste minimálně 100 m od nějaké chaty. V mapách jsou jednotlivá místa na táboření dobře popsána a opravdu fungují. Běžně je k dispozici venkovní krb s roštem na grilování, suché WC, ve které je i toaletní papír, občas je v místě studna s vodou na vaření. Někde jsou vybudované altány s krbem nebo jiné krbové přístřešky. Super je, že krby s lavičkami k sezení nejsou jen na jednom místě ostrova, ale je jich tam obvykle několik. Prostě dokonalé. V jednom srubovém přístřešku bylo i kompletní vybavení pro přípravu dřeva – pily, kvalitní sekyrky .. Z těchto míst vás nikdo nevyhodí a postavit si stan není na překážku. Jen najít trochu rovné plochy bývá oříšek. Jsou hornaté a zalesněné, takže buď je to z kopce nebo je tam zase kořen.

Měl jsem i velké obavy z komárů, ale to se ukázalo jako plané. Na ostrovech téměř nejsou a to ani jiný obtížný hmyz. Jen na rezaté mravence jsme občas narazili a dvě klíšťata. Kromě nich jsou ale na ostrovech houby, které spíše musíte překračovat, než je hledat. Jsou prostě téměř všude a kapitálních rozměrů. Kromě hub je zde také borůvčí, ale borůvek už jsme měli málo. Jen na posledním ostrově jsme jich měli tolik, že jsme během půl hodiny nasbírali 1,5l petku a odvedli si ji domů.

Co sebou

Spoustu věcí je možné půjčit si v půjčovně, jen je nutné mít vlastní spacák. Důležité věci jsem si přesto vzal vlastní, jako byla jedna vesta, suchá bunda, stan, karimatka. Půjčili jsme si jednu karimatku, vestu, vařič, plynové kartuše, nádobí a vaky na pitnou vodu. Kromě karimatky, která byla poměrně slabá a tudíž nepohodlná, bylo vše ostatní dostačující. Jídlo jsme si vezli sebou z ČR a měli jsme ho poměrně hodně, takže byl problém se vejít do debla. Přeci jenom není možnost každodenního zásobování a je hlavně důležité mít sebou dostatek pitné vody. Na ostrovech voda není a je jen na některých místech. Z jídla se mi osvědčilo express menu a to jednak rychlostí přípravy, tak i kvalitou.

Za loď jsme si půjčili Boreal Esperanto, což je super seakajak na delší putování. Má ještě třetí komoru na věci, takže jsme se do kajaku se všemi věcmi nakonec srovnali.

Chytáme štiky

Hlavní důvod, proč jsme vyrazili do této oblasti, byla snaha o rybářské dobrodružství pro mého syna. Ten je vášnivým rybářem a jeho cílem byl lov štik. Ve Finsku děti za rybaření neplatí, jen dospělí do 64 let. Podrobnosti ohledně rybaření jsou na www.eraluvat.fi.

První dny přišlo ale velké zklamání. Kromě jednoho malého okouna naprosto nic. Zkoušeli jsme různé nástrahy v podobě gumových rybiček, hladinových woblerů, normálních woblerů nakoupených za stovky korun, ale ani záběr. Flustrace byla již hodně velká, než jsme našli tu správnou nástrahu, na kterou pak chytal po celou zbývající dobu. Každý den chytil minimálně 3 štiky, ale jejich velikosti nebyly nijak kapitální. Vše okolo 60 cm. Našli jsme přenádherné zátoky, ve kterých jsme i ty štiky viděli, ale celkově se v nich špatně chytalo. Jsou zarostlé nejenom rákosím, to by nevadilo, ale hlavně vodními rostlinami, které velmi znesnadňují lov. Téměř každý nához jsme museli čistit woblera od bordelu. Poslední štiku na rozloučenou chytáme jen půl hodinu před odjezdem z místa E4.

Závěrem

Díky perfektnímu servisu od půjčovny, dobrému počasí a nádherné přírodě to dopadlo nad očekávání dobře. Za pár hodin jsme byli na moři a užívali si severskou přírodu. Zázemí na ostrovech je opravdu excelentní, a když si k tomu přidáte grilovanou štiku k večeři, pak k dokonalosti již moc nechybí. Voda je relativně klidná, pokud nejedete na otevřené moře a držíte se mezi ostrovy, odpadají bezpečnostní rizika během přistávání nebo při pádlování. Celkově jsme toho nenapádlovali moc, protože jsme objížděli zátoky a vjížděli do nich. Často nás překvapilo, kam až zátoky vedly, i když to vypadalo, že u rákosí končí. Vhodné je vyřešit si navigaci nějakou GPSkou a nespoléhat se na mobil. Hledáte-li zajímavá místa, pak Finský záliv mohu jen doporučit.

Petr