Kdysi se tu objevil článek, který upozorňoval na možnosti a zajímavosti připlutí do Česka po kánoi. Názorně zejména na řekách Eger/Ohře a Thaya/Dyje. Článek inspiroval. Další autoři přidali třeba připlutí z Rakouska po Laisnitz/Lužnici, nebo z Polska po říčce Klikawa neboli Náchodská Střela. A tak mě napadlo téma oživit další přeshraniční výpravou. Tentokrát na jarní Svatavu neboli Zwotu.

Zwota

Říčka Zwota určitě kandiduje na poslední tok v abecedě, pokud bychom ovšem nevymysleli „ž“. Nicméně počáteční písmeno se vyslovuje německy, tedy jako „c“. Svoji vodu sbírá na saské straně Krušných hor. Její plavbu lze začít třeba v hraničním městečku Klingenthal, kam pravidelně jezdí i přímé vlakové spoje z Čech.

Název města Klingenthal si překládám třeba jako Zvonící Údolí. Asi podle známé písničky, kdy: „…. v údolí řeka zvoní a jarem vítr voní…“. Tedy podle tání na jaře, kdy jde nejlépe tato říčka splout.

Ovšem při prohlídce terénu v půli března nejsme na místě příliš nadšeni. Vody se zdá být relativně málo a říčka Zwota je nad hraničním úsekem sevřená navigačními zdmi.

Postupujeme tedy po toku dolů k české hranici, kde nacházíme pěkné místo na nalodění. Navíc tu do koryta přitéká i poměrně dost vody z levostranného náhonu.

U hraničního patníku nafukujeme baraku a vyplouváme.

Kousek od začátku hraničního úseku říčky Zwota je umístěna na levém (saském) břehu vodoměrná stanice. Údaje k měření najdete zde. V době naší plavby ukazoval stav na vodočetné lati cca 49,5 cm, což odpovídalo 2,9 m3/s.

Zwota/Svatava v hraničním úseku svižně teče. Levý, saský břeh se už vesele zelená a je vyzdoben kvetoucími sněženkami a šafrány. Pravá, česká strana řeky zůstávala ještě bílá, zimně zasněžená.

V úseku se nachází i několik stupňů. Na barace byly za tohoto stavu sjízdné, jen ledová voda nám občas chlístla přes borty do lodi. Po proplutí okolo zbytků starých mostních pilířů se dostáváme do úseku, který na české straně lemuje hlavní silnice.

Ještě pár hraničních patníků a jeden vyšší stupeň a saská říčka Zwota se definitivně stává českou Svatavou.

Svatava

Že už jste zcela v Česku, poznáte zřetelně podle nového dřevomostu pro cyklostezku.

Při plavbě máme občas plné ruce práce, na poměrně úzké říčce se vyhýbáme i šlehajícím větvím. Následuje pěkný klenutý kamenný silniční most na říčním km 28 a o kus dál pak mostek u první české vlakové zastávky „Kraslice – Pod vlekem“.

Připlouváme na začátek města Kraslice. Srovnané koryto tu místy zužuje navigace. Na větších vlnách vás tu pohoupají vzrušující peřeje. Sem tam se vyskytne sjízdný stupeň i s občasným chlístnutím studené vody.

Řeka tu vede mezi paneláky, domky i kolem velkého kostela. Kraslicemi podle vodoměrné stanice ČHMÚ protékalo okolo 6,5 m3/s.

Další vodu do koryta pod kostelem přidává zleva Stříbrný potok. Město Kraslice se s námi loučí sérií betonových mostů, industriálem a dalšími peřejkami.

Pod Kraslicemi se Svatava poněkud uklidňuje. Už širší říčka tu protéká přírodním korytem mezi stromy, levý břeh sleduje silnice a pravý železnice.

Míjíme vlakovou stanici Rotava, obloženou haldami kulatiny kůrovcového dřeva a podplouváme dva silniční mosty.

Pak nás zastavuje padlý strom přes řeku, dnes naštěstí jediný neprůjezdný.

Zmrzlý háček jde odsud zpět pendlovat na vlak na železniční stanici Rotava. Pro mě vodácké dobrodružství ještě nekončí.

Rotava

Připlouvám k říčce Rotava, jejíž čistá a mírně rašelinově nahnědlá voda přitéká do šedě zakalené Svatavy z levé strany na říčním km 18,5.

Vody Rotava nemá úplně málo, zkouším kousek vypádlovat. To se mi vzhledem k silnému proudu moc nedaří. Tak alespoň táhnu loď po březích s občasnými přeplavbami. Dovleču baraku až na výhled na silniční most a vyšší stupeň, které leží na km 0,5. Pak si kousek téhle zajímavé říčky spluju. Ani při tom moc nerotuju, jak by název krásné říčky mohl napovídat.

Vodoměrná stanice v Šindelové uvádí aktuální průtok Rotavou na 1 m3/s, tady už to bude více. Pro plně obsazenou kánoi by to byl stav už podlimitní, pro singlovanou variantu průtok ke splutí dostačuje.

Svatava podruhé

Po vplutí do Svatavy následuje po kousku proudného úseku za chvíli volej (dlužno říci, že na trase dnes první). Ten má při troše středoevropské fantazie charakter kanadského jezera.

Netekoucí vodu zapříčiňuje vysoký betonový jez s válcem na km 17,7, který má charakter menší přehrady. Jez zadržuje větší množství plastového odpadu. Přetahuju ho po pravém břehu, kde se kroutí i velmi dlouhý rybí přechod.

Řeka pak stále příjemně teče, podplouvám několik mostů. Na březích kvetou trsy sněženek. Občas se nad vodou mihne i tmavý kulatý ptáček s elegantní bílou náprsenkou - skorec.

Plavba je plynulá. Až v městečku Oloví mě zastaví hučící stupeň (na km 14,3), který po prohlédnutí splouvám vpravo.

Končím u silničního mostu v Oloví. Baraku suším na slunci a balím v parčíku na pravém břehu, odkud mě spokojeného vyzvedává automobilní háček.

Závěr

Horní část Svatavy pěkně teče, zábavná říčka s jediným jezem. Další jezy, uvedené v kilometrážích, zřejmě provalila velká voda, nebo se změnily na stupně. Krásný přítok Rotava zůstává inspirací do budoucna, budu ho muset ještě někdy prověřit o kus výš.

A navíc je Svatava, či chcete-li Zwota, jedním z mála přeshraničních toků, po kterém můžete připlout do Česka. Tím pádem lze po plavbě partnerce oprávněně tvrdit, že jste právě byli na společné zahraniční dovolené …

Ahoj Eki