| Diskuse nad článkem |
Krásně se to čte! , Václav, 6/16/2024 6:32 PMJen na mě jde splín. Kde je jim konec, těm krásným holkám a klukům... Člověk za mladí zažíval nemlich to samé a předpokládám, že dnešní mladí to mají podobně bez ohledu na kulisy, které jsou trochu jiné. A tyhle tvoje retro články jsou jen krásnou připomínkou toho, kam všichni na těch řekách vlastně plujeme... Reply
|
co se dá dělat, Eki, 6/17/2024 4:15 PMAhoj Václave a dík za milou reakci. S tím splínem, kam všichni plujeme, je to těžké - buď se staneš budhistou a budeš věřit, že se zas převtělíš do mladého vodáka. Nebo budeš mít víru, že existuje nebe, a pak budeš v melounkově ráji splouvat krásné řeky. A nebo, což je i případ těch mladých lidí na fotkách, budeš k stáru vzpomínat a povídat o tom vnoučatům, jak to bylo na vodě pěkné. Štěstí je prostě ta chvilková zlatá muška... PS: Doufám, že dorazíš na zářijový sraz raftu.  Reply
|
|_Re: co se dá dělat, Vladimír, 6/18/2024 3:41 PMKam všichni plujeme? On ví asi každý sám za sebe. S tím, že ta konečná je věčný mír. Jezdím na vodu od sedmašedesátýho, to je padesát sedm let. Tvoje retro články čtu rád, člověk si připomene časem zasuté vzpomínky. Tak si vzpomenu, že i já pamatuji free táboření na loučkách kolem řeky, vaření v ešusu a slalomovou deblovku narvanou bagáží na týdenní táboření. A těch slečen, které zkrašlovaly i kořenily naše splouvání řek, které nebyly tak spoutané jako dnes. A kam plujeme? Lidský život je jako řeka, jejíž počátek je ve spleti pramínků. Nabírá svou dravost a sílu, zurší a prosazuje se, postupně vážní a zklidňuje se, několikrát mění svou podobu, až se nakonec vlévá do oceánu, který je v koloběhu původcem všeho vodstva. Tyto proměny platí i pro ten vodácký život. Nejprve se učíme, pak jezdíme divočejsí a divočejší řeky a opájíme se adrenalinem a jejich divokou krásou a ve stáří se vracíme třeba na Tichou Orlici jako já tento víkend, na níž nacházíme krásu, kterou jsme doposud neviděli. No a pak ten oceán, který na nás dříve či později zavolá. Říkal jsem si, že kdyby to se mnou vypadalo blbě, než do špitálu sednu do mořáku (mám Chárona) nebo do kánoe a vypluji na cestu bez návratu. Jenže ono to bývá jinak, člověka odvezou do špitálu a je rád že dejchá, dokud dejchá. Tož aspoň ten popel. Do Dunaje cestou tam, kam jsem nikdy nedoplul, anebo do Svratky v místech, kde jsem jako malý capart poprvé pouštěl po vodě kůrové lodičky? Člověk si tyká se svým osudem. No ale ty tvé retro články jsou fakt krásné, čtu je rád. Reply
|
Nostalgie, Aleš N., 6/17/2024 7:17 PMAhoj, krásný čtení, ze kterýho na mě padla taková nostalgie.. Nejlepší lék je čapnout loď a vyplout. Vzpomínání nad fotkami bude fajn, až jednou už nepůjde plout, ale doufám, že to půjde ještě hodně dlouho... Nu, kam že to plujeme? Někdy vpřed, jindy zpět, někdy v tlupě, jindy sám, pro zábavu a potěšení, pro zachytávání oněch zlatých mušek - to se mi líbí  . Reply
|
:-), Medák, 6/18/2024 11:56 AMTradiční obrazová retro chvilka poezie ... super! Jen ta fotka s kuchtící babičkou vyšla tak, že to vypadá jako že spíš zkouší zapálit louku:-))). Reply
|
|_Re: :-), Eki, 6/19/2024 7:31 PMAhoj Medáku, to víš, suché klestí abys někdy pohledal. Předminulý weekend jsem byl na Otavě a byly promáčené i ty drobné větvičky smrků dole, na které je normálně spoleh. Po několika marných pokusech jsem musel po letech použít noviny a udělat velkou vatru, aby schnulo promáčené dřevo na ni položené, ale stejně to čoudilo... Reply
|
Poděkování , Štěpánka , 6/19/2024 6:48 AMKrásný článek, krásný fotky.. Mám rada vodáctví, mám rada historii.. tohle je presne pro me. V září mi bude 50, takže už na vodě něco pamatuju a tohle je taková romantika! Reply
|
|_Re: Poděkování , Eki, 6/19/2024 7:25 PMAhoj Štěpánko, a dík za milý komentář ke článku, nevím proč byl zkrácen. Na Vltavu jezdím taky už jen na jaře a na podzim, snažím se dodržovat toto: www.raft.cz/Clanek-Nesplouvejm...A, ano, svatba v článku, byť to nedopadlo moc dobře, byla moje Reply
|
Vodactvi v UNESCO, ivva, 7/19/2024 12:54 AMZajímavá myšlenka, ale mimo jiné by byl problém definovat, co to vodáctví vlastně je. Ožralé party na raftech na ZW či WWI asi ne. Naopak party jedoucí na kánoích s bagáží bez podpory aut či autobusů a spící na břehu na divoko jsou dnes bílé vrány. A že by někdo vlekl laminátku či dokonce žebrovku na kolejdách na nádraží, tak to už jsem hodně dlouho neviděl a myslím, že už ta přeprava lodí vlakem dávno ani nefunguje. Takže co je dnes vlastně vodáctví? Reply
|
|_Re: Vodactvi v UNESCO, Eki, 7/23/2024 9:27 AMAhoj, souhlasím, že kolejda asi nebudou tou správnou obecnou identifikací vodáka. Zřejmě stačí loď, pádlo a odhodlaný jedinec, nebo skupina jedinců, to zůstává už přes 100 let stejné. A nějaké excesy bych do toho příliš netahal, nepochybuji že třeba při takové Jízdě králů, zapsané od roku 2011 jako dědictví UNESCO, je pod parou víc lidí, než na letní Vltavě...  Petr a Asociace se vodáctví před pár lety pokusili definovat pro úředníky. Uspěli ve třech krajích. Bohužel celostátně to narazilo na jednoho ministra - viz zde: www.horydoly.cz/vodaci/vodactv...  Reply
|
|_Re: Vodactvi v UNESCO, ivva, 7/25/2024 10:58 AMAbstinenti jsme nebyli ani v osmdesátkách. Jednou jsme při desetidenním splouvání Sázavy sebou vezli naraženou bečku usazenou v Jizeře. Kdyby tak někdo někde našel tu osmičku film, na kterém to máme natočené... Jenže když se ožralá parta ve Vyšáku svalí do raftu a nechá se pláchnout do Zlatky, aniž by cestou vystřízlivěla či strčila pádlo do vody, tak je to něco dost jiného. Vodáctví je podle mne ta vaše plavba po Isonzu. I když mi tam tedy chybí parta, která k vodáctví patří. Vodáctví holt vidím tak, jako ho popsal Zdenek Šmíd. Nebo Herbert Rittlinger, jehož vodáckou bibli Voda kajak stan rozhodně doporučuji. Člověk zjistí, že naše babičky a dědečkové nebili v mládí žádní puritáni. Zrovna Rittlingerovi bychom jako zhýčkaní puritáni nejspíš připadali my :-) Reply
|