Venku to na začátek jarní sezóny ještě moc nevypadá, a tak se probírám fotkami z loňské červnové výpravy do Bosny a Černé Hory…

Týden před odjezdem mi přípravy na výpravu zpestřily seklý záda. Věřím ale, že se to snad do odjezdu srovná. Nesrovnalo. V pátek při nakládání v Toveři se jim snažím ulevovat, jak jen to jde, ale cítím, že to není dobrý. A to mě čeká skoro 800 km v mikrobusu. Naštěstí je vzadu za sedadly rovná plocha nad bagáží, a tak si na ni hned za Vídní lehám a spoléhám na šoféra, že to někde nevyvalí do škarpy. Cesta po dálnici rychle ubíhá a už o půl třetí ráno jsme na slovinsko-chorvatské hranici a o 3 hodiny později vjíždíme do Bosny. Je pod mrakem, prší. V 7 dojíždíme do kempu Krupa. Vyčasilo se, a tak dospáváme pod širákem. Po desáté se začínáme pomalu chystat a kluci z Denali převážejí auta. Vrací se se zprávou, že na slalomce jsou závody a můžeme na ni až odpoledne. Využíváme tedy čas, nacpeme se do 1 auta a jedeme ještě kus nahoru podél Vrbasu.

Začínáme na známé peřeji Bijeli Buk. Když jsem tu byl poprvé, s úctou jsem ji obhlížel ze břehu a s napětím pozoroval zkušenější kamarády z tehdejší výpravy, kteří ji se střídavými úspěchy spluli. Dnes není o čem přemýšlet, lajna je jasná, přísně vpravo a držet směr. I když jedu na deblu a sedím výš než na kajaku, moc toho v nájezdu nevidím. Spoléhám na paměť, první velkou a táhlou vlnu najedeme trochu bokem, přídí doprava, abychom se v mírné pravé zatáčce udrželi uvnitř oblouku. Ze středu táhne voda přes vysoké zalamující se vlny silně k levému břehu na skály. Vpravo je to skoro zadarmo. Párkrát se zhoupneme, v pravou chvíli zabrat a přes velkou šikmou vlnu, která nás ošplouchne, jsme pod peřejí. Kdo se ale nechá proudem navést do středu a doleva, plave. Voda je nazelenalá, téměř průhledná, silnice jde stále podél řeky po levém břehu. Dál je Vrbas lehký, šířka kolísá mezi 20 a 50 m. Asi po 5 km zdoláme pod mostem dvojkovou peřej a po chvíli ještě jednu. Pod ústím říčky Krupa vplouváme do soutěsky, zleva i zprava se tyčí vápencové skály a objevují se peřeje.

Nejobtížnějším místem je slalomka. Koryto je skalami zúžené na 10 – 20 m, proplouváme přes vysoké vlny mezi balvany, za kterými jsou velké vracáky. Pod úsekem obtížnosti WW II – III končíme u levého břehu. Lodě vyneseme nahoru a přes silnici na malé parkoviště. Po naložení si jdeme do hospody nad řekou vychutnat zasloužené pivo Jelen. Záda jsou dobrý.

Pokračujeme po silnici, která vede proti proudu Vrbasu, který i na horním úseku nabízí vodácky zajímavý terén. Krátce zastavujeme u vyhlídky nad přehradou a pak nad městečkem Jajce, kde vysokým vodopádem do Vrbasu ústí řeka Pliva (i ta se nechá s přítokem Janja splouvat). Překonáváme sedlo a míříme do údolí Neretvy. Už za tmy nás staví bosenská policie, chtějí 25 éček, prý jsme jeli rychle. Nakonec je to za 15 bez stvrzenky. Táboříme v kempu u Boračka jezera.

Budíme se do krásného počasí, obloha je modrá a slunce rychle rozpouští mlhu, která se válí nad jezerem, a tak můžeme obdivovat nádherné hory okolo. Nacpeme se do jednoho auta a vyrážíme na Neretvu. Lodě neseme k vodě asi 150 m po cestě s plotem a bránou. Před námi je široké otevřené údolí, řeka široká 30 – 40 m je zpočátku lehká, průzračná zelenomodrá voda pospíchá štěrkovým řečištěm. Po necelé hodině plavby se údolí svírá, mezi svěže zelenými stromy vykukují šedivé vápencové skály, spadající posléze místy až do řeky. Jsme u první těžší peřeje. Velké balvany a skály v řece tvoří esíčko (pravá – levá) a dole velkou vlnu s kohoutem. Dál proplouváme soutěskou. Neretva, zde s klidnou hladinou, je sevřená mezi vysokými skalami. Zprava ústí několik vydatných vyvěraček a vodopádů.

Skály se náhle rozestupují a my si dáváme pauzu na pláži na pravém břehu. Okolo nás proplouvá několik místních raftů.

Po chvíli pokračujeme, následuje hned pěkná peřej s vlnami a asi po 500 m esíčko (levá – pravá) vytvořené sesuvem, plaváčci přibývají. Neretva se na chvíli uklidní a na březích se objevují domy. Ještě pár set metrů ve větším spádu a poslední výraznější peřej s vysokými vlnami. Dokonce i na mě na zadáku šplouchlo. Blížíme se do městečka Konjic.

Končíme vlevo pod levým přítokem na raftařské základně. Po nákupu se vracíme do kempu. Večer nás čeká grilovačka a točené pivo.

Jirka Hodic