Pokud chcete jet na letní vodáckou dovolenou na Moravu, máte jen pár možností, přesněji řečeno dvě. Řeku Moravu a řeku Dyji. Na obě bych si vzala raději pevnou loď než Palavu a nejlepší (snad s výjimkou Moravy nad Olomoucí) je u nás nedoceněný deblkajak. Líně tekoucí úseky rozhodně převažují. Vyvažují to úseky zachovalé přírody, úseky bez civilizace a ve srovnání s Čechami mnohem menší vodácký tlak.

Dyje pod Znojmem

V létě bývá nahoře málo vody, pod Vranovskou přehradou je zase národní park, do kterého se nesmí, a nádrž na pitnou vodu pro Znojmo. Takže začít lze až ze Znojma. Soudím, že za týden dovolené dojedete až do Dunaje.

Za Znojmem je upravené koryto a čtyři jezy. Hned na začátku jsme zjistili, že jsme si zapomněli koňadry, ale trampíř vždycky řešení najde. Stačilo prohrábnout binec pod jezem a už tahám dlouhý silonový provaz – na dva kratší koníky to stačilo. Dopoledne uběhlo v pohodě. Leč můj kormidelník oplývá vlastností, kterou nazývá vynalézavost a já lenost. Ani poslední jez v Krhovicích nebyl sjízdný, ale loď se po něm spustit dala. Po úspěšném stažení lodě měl kormidelník obejít jez, ale proč by si tolik zacházel, když může sjet jez po zadku. Sjel. Dole si rozrazil holeň o larsen. Díky šikovnému háčkovi, který mu ránu sešil mašličkami, se k doktorovi nemuselo. Necháváme to zaschnout a bolavou dušičku léčíme ve vsi zmrzlinou. Ale stejně – stát se to nemuselo.

Nad krhovickým jezem odbočuje nalevo kanál Krhovice-Hevlín, který, zdá se, nevede nikam (přesněji řečeno podle mapy vede ještě daleko až k Hraběticím a tam se ztrácí v polích). Napravo je Mlýnská strouha, kterou zatím neznáme, ale už ji na stránkách Raftu popsali jiní. Mlýnská strouha se vrací do Dyje pod Hevlínem (jsou možné i předčasné zkratky) a protéká městem Laa an der Thaya. My pokračovali rovně po hlavním toku. Za Krhovicemi začíná přírodní rezervace Meandry Dyje, nečekaně pěkný úsek řeky, který by bylo škoda vynechat. S meandry, vrbami, bobrem, písečnou pláží a lesem kopřiv na břehu, kvůli kterým se nám nedaří proniknout na obhlídku Jaroslavických rybníků. Všimli jsme si, že i tady se ještě projevuje rytmus pouštění vody přes elektrárnu Vranovské přehrady, bohužel víc vody teklo v noci.

Další den dopoledne dojíždíme k silničnímu mostu na Dyjákovice, a protože toho roku, kdy jsme tam byli, byla hranice ještě hlídaná, necháváme se převést ochotným řidičem až za Hevlín. Za těch pár kilometrů, co jsme ji neviděli, Dyje zcela změnila charakter. Tady je to ošklivá napřímená strouha. Kus dál se nadvakrát vrací voda z Rakouska, a pak už jen vyčkáváme, kde bude ten druhý rakouský úsek. Ani jsme si nevšimli – je to pořád stejné, dokud se nezačne řeka rozšiřovat na vjezdu do Novomlýnských nádrží.

Protentokrát jsme skončili přejezdem první z Mušovských nádrží, ty další dvě už známe z předchozí cesty. Co jsme tam zažili si nechám na další článek, tak jen krátce, co vás na Dyji čeká dál. Dlouhý volej Mušovských nádrží. Jsou to tři přehrady za sebou, hráze jsou nízké a přenést je nedá víc práce než přenést větší jez. Mezi druhou a třetí nádrží jsou hladiny vyrovnány a podjíždí se vraty pod silnicí. Přejet je doporučuji každému, kdo to sem má blízko a chystá se na polské řeky nebo třeba do dunajské delty – nejsou to žádné úzké údolní přehrady, ale pěkná doširoka rozlitá jezera, kde se umí vítr rozběhnout. A než se dostanete na druhou stranu, klidně se dokáže i změnit počasí. Na prostřední z nich můžete zastavit u ostrůvku s kostelíkem, který jediný zbyl ze zaplavené obce Mušov, ale popravdě stačí pohled z dálky. Sice se trochu opravuje, jenže dlouho byl ponechán na pospas rozkladu. Ostatní ostrůvky jsou umělé. Byly postaveny pro ptáky, tak je tam nechte v klidu hnízdit a vyvádět mladé. Raději se zastavte v nějakém vinném sklípku v obcích na břehu, ale pokud tu nemáte známého vinaře, propít se k tomu opravdu dobrému vínu se vám za jeden večer nepovede.

Za jezery se dostáváte do Lednicko-valtického areálu a opět máte na výběr buď pokračovat upraveným korytem až do Břeclavi nebo si (což je zajímavější) za Bulhary udělat odbočku po Zámecké Dyji. Projedete se úzkým zapadaným korytem ve zbytcích lužního lesa (hrozí spíš nabodení na ostrou větev než tlusté kmeny, ale i na vzducholodi jsme to loni v květnu projeli bez úhony) a posléze zámeckým parkem v Lednici a kolem umělé zříceniny Janohradu zpět do Dyje. Zámecká Dyje odbočuje vpravo hned u prvního stavidla za Bulhary a nedejte se zmást, že tam voda neteče, ona se rozběhne až na dalším rozvodí – znovu doprava je to správně, doleva přes larseny a jez byste se dostali do mrtvého ramene, které se vrací do Dyje mnohem dřív. Na stavidle za Bulhary je vodočet a na něm červená ryska. Nevím, co znamená, měli jsme obavu, že stav nutný pro splutí, ale jeli jsme při stavu o 10-15 cm pod ryskou a stačilo to - ovšem byl květen, lužní lesy ještě plné vody a taky nevíme, jak moc či málo ubíralo pouštění do mrtvého ramene. Projedete Nejdkem, dostanete se do Lednice a za silničním mostem odbočuje vlevo rameno, které napájí zámecký rybník. Tam ale nejezděte, plavba po zámeckém rybníku není dovolena (stejně jako jízda na kole v zámeckém parku). Ani s vystupováním z lodi moc nespěchejte, nejlepší je to až v parku nad jezem. Kdo jste zdaleka, podle nátury můžete navštívit zámek v Lednici, park, skleník, akvárium, minaret (je z něho pěkný rozhled na lužní lesy a jižní Moravu) a o kousek dál Janohrad. Všechno doporučuji. Z hlavní řeky se sem (kromě Janohradu) dostanete jedině pěšky přes most Lednice-Podivín (silnice 422), jinak je mezi řekou a zámeckým parkem další mrtvé rameno Dyje, mnohem méně zapadané, které se za parkem spojuje se Zámeckou Dyjí. Taky byste do něho mohli loď přehodit asi 1 km před zmiňovaným mostem, to byste pak jeli těsně kolem minaretu, ale tu správnou chvíli pro přehození budete z vody těžko hledat.

A dál? Most do Ladné, kde jsme na hromadě roští zachycené u pilíře už dvakrát viděli vyhřívat se zmiji. Skutečně zmiji, nepletu si ji s užovkou. Upravené koryto do Břeclavi, poslední jez (na úseku z Bulhar jsou celkem tři, dva velké a jeden stupeň) a moc pěkný úsek z Břeclavi na soutok s Moravou. Sítě rakouských a slovenských rybářů, kteří smějí chytat i do čeřenu, nejen na udici jako my. Kousek za soutokem lze skončit na hraničním přechodu Moravský Svätý Ján, ale to by byla škoda, pěkná a opuštěná je i následující část Moravy až do Dunaje.

Dyje je přívětivá zejména pro malé skupinky nenáročných tichých vodáků, větší budou hůř hledat, kde se utábořit. Oficiální kempy jsou jen na březích Mušovských nádrží a v Břeclavi. My využíváme rybářských flíčků, které jsou podél celé řeky, ovšem pozor na zahájení sezóny chytání rybích dravců (16.6.) a pár dní potom. Tehdy bývá tak obsazeno, že podél řeky nenajdete ani jedno místečko volné. Zvlášť mezi Mušovskými nádržemi a Břeclaví. Dyje je řeka pro romantiky - kvůli úsekům zachovalého lužního lesa, Lednicko-valtickému areálu, i proto, že na ní zatím, co vím, nefunguje žádná půjčovna lodí, jen od Břeclavi po Lednici jezdí komerční motorové lodičky. A kdo za celou cestu neuvidí bobry, ledňáčky a volavky, ať si zajde pro nové brejle. Jen repelent nezapomeňte! Není potřeba vždycky, ale často. A nezapomeňte taky na dostatečné zásobení se pitnou vodou, z rybářských flíčků je pro ni většinou daleko. A ještě jeden tip: na jižní Moravě je teplo, novomlýnské nádrže jsou mělké a voda v nich i pod nimi rychle zelená. Proto pokud nechcete plout smradlavým špenátem, naplánujte si Dyji na začátek nebo konec léta.

Spluto v letech 2004 a 2005, Zámecká Dyje 2009

Slávka