Volno okolo Jana Husa začátkem července trávíme na Salzachu. Po dvou dnech na velké řece se nám zachce něčeho, co aspoň trochu připomíná rozměrem české říčky. Podle průvodce a doporučení kamarádů tedy volíme Lammer. Průvodce o něm říká, že je to horský potok stékající odněkud z Tennengebirge do Gollingu. Navíc má být krajinově krásný. (Z horolezeckých a turistických průvodců máme sice zkušenost, že tímto obratem se obvykle označují nebezpečné trasy vedoucí opuštěnými horami bez možnosti se pořádně zajistit nebo s problematickou možností záchrany, ale nešť - jdeme na to.) Později se má ukázat, že co Rakušané považují za potok, to by byla v česku pěkná řeka. Jedeme ji za pěkné střední vody.

Pod Annabergem nahlížíme do trojkové soutěsky, ale vzdáváme ji. Potůček tady padá velkým spádem podél betonových pilířů bez možnosti zastavení. Pod soutěskou tedy nacházíme louku s parkovišťátkem a nasedáme. Potůček se během pár set metrů mění na říčku velikosti horní Sázavy za povodně, ale na rozdíl od ní je samá peřej. Hnědá zpěněná voda nás žene hlubokým lesem. Protože jedeme na oči, očekáváme za každou zatáčkou padlý strom přes řeku. Naštěstí se nic takového nekoná a řeka stále mohutní. Peřeje dosahují obtížnosti II-III a my na sebe pokřikujeme radostí. Na naši flotilu pěti barevných kajaků v bílé pěně je impozantní pohled. Jen Petr nám to kazí, protože se třikrát nedobrovolně koupe. Po pěti kilometrech se les rozvolňuje, občas se objeví horská louka, vápencová pláž a podjíždíme i pár starých mostů. Podél řeky vede uzoučká silnička.

Přítok silného Russbachu mění Lammer na něco jako nekonečná Stvořidla. Peřeje následují jedna za druhou. Místy se v nich tvoří válce a pravidlem jsou vysoké vlny. Necelých patnáct kilometrů splouváme za dvě hodiny a končíme před soutěskou ve Voglau. Dále následuje čtyřková soutěska Voglauschlucht. Do ní vysíláme jen jednoho jezdce a uděli jsme dobře, že jeho jízdu jistíme dvěma házečkami a dalšími dvěma chytači materiálu. Hned první válec si ho totiž bere, převrací, staví na špičku, tlačí dovnitř do kajaku a teprve poloutopeného vyplivává dolů po proudu. Loď a pádlo mu chytá parta rakouských kajakářů o kilometr níže. Nad soutěskou začíná komerční rafting a dva čluny, které jsme v ní viděli, propluli bez zjevných potíží, i když se tloukly od skály ke skále.

Pětkovou soutěsku Lammerklamm už vynecháváme úplně a nechce se nám sjíždět ani závěrečných deset kilometrů krásné jedničkové vody až k ústí do Salzachu. Balíme a plni zážitků jedeme domů. Škoda, že řídím - rakouské rybízové víno na chuť a skotská whisky na dezinfekci ran voní znamenitě.

JAkub Turek