Prodloužený červencový víkend věnujeme tradičně kratším sjezdům lidmi nepřesycených toků v partě rodin kamarádů s rozličně starými dětmi. Po létech se vracíme do oblíbeného tábořiště Velký Dřevíč u Hronova, odkud je v dosahu Úpa, Metuje i Labe. Právě trojboj v tomto pořadí hodláme absolvovat. Aktuální vodní stavy jsou velice nízké a tak se obáváme, co vlastně půjde jet a zda několik laminátových kanoí, které doplňují plastovou flotilu, přežije v použitelném stavu.

Úpa ze Skalice do Jaroměře

První na řadě je Úpa a na krásný úsek z Havlovic do Ratibořic musíme zapomenout. Nevadí – naplánujeme trasu z České Skalice do Jaroměře. Jsem příznivcem pečlivého plánování se zaměřením na bezpečnost, proto mám předem k dispozici výtisky starších článků od Petra a Martina. Současná zkušenost ukazuje, že jsou stále dobrým vodítkem a ani tímto článkem je nechci suplovat. Matroš skládáme na příhodně umístěném parkovišti u jezu a mostu ve Skalici (50.3950547N, 16.0381533E).

Pohled do řeky vzbuzuje obavy, jestli to dnes nebude převážně vodní turistika. Nakonec obavy byly liché. Občasné kameny a mělčiny se daří překonávat v lodi. Jez Říkov na 8,5 km nabízí příjemné osvěžení v současných vedrech. Pak již začínáme být ostražití s vědomím nebezpečných stupňů za Doubravicemi. Všechny posádky jsou informovány o plánovaném postupu a za sjízdným stupněm s lávkou jedeme v odstupech připraveni zastavit při pravém břehu.

To, vzhledem k velmi nízkému vodnímu stavu, není problém a nakonec si přes všechny 3 stupně lodě posíláme bez posádky. Překonáno bezpečně a bez problémů, i když obcházení po kluzkých kamenech není pohodlné. Křížek u druhého stupně jen dokresluje nedobrý vnitřní pocit, že za větší vody zde snadno může jít ve vývarech o život a stupně se díky nízké výšce mohou z lodě špatně rozeznávat.

Další plavba již je pohodová s koupáním na jezu Zvole na 4,7 km. Zde nám již značně chybí občerstvení, které jsme doposud nepotkali a ani místní hospodu nepřiznávají. Zaujaly nás strmé stráně před Jaroměří s obřími bloky kamenů v řece a již jsme na hojně obsazené říční plovárně na začátku Jaroměře. Zde je možné se občerstvit točenými nápoji, též jídla tu vaří a v případě táboření lze využít po dohodě s majiteli místní louku.

Přesto, že jsme původně plánovali plavbu ještě přes 1 km k ústím do Labe, kde se přímo na soutoku na levém břehu vystupuje, zůstali jsme díky rozšiřování továrny Karsit a pohybu stavebních strojů u výstupu raději na říční plovárně.Vytažené lodě jsou předmětem zájmu multikulturních dětí a nemohou pochopit, že jim je opravdu, ale opravdu nepůjčíme. Nakládáme a pečlivě uklízíme veškerý materiál. Z laminátů dva přežily v pohodě, poslední vyžaduje zalepení.

Na závěr konstatujeme, že jsme krátkou – jen 10,5 km – plavbou mile překvapeni. Teče to a zmíněné jezy nabízejí koupání a cachtání. Stromy kolem koryta dodávají stín i iluzi divočiny. Na úseku nejsou nebezpečná místa s výjimkou stupňů kolem ř. km 6. V letním horku je třeba s sebou zabalit dostatek pití.

Druhý den se vydáváme na stará koryta řeky Metuje, jejichž popis byl nedávno zveřejněn, a proto se zaměřím na další úsek z trilogie.

Labe z Dvora Králové do Brodu

Třetí den vodácké akce je plánován na Labi. Po studiu článků Petra a Lucie se rozhodujeme najít místo startu ve Dvoře Králové. Okolí mostu J. Opletala je nehostinné, ale o cca 300 po proudu níže na pravém břehu z příjezdové komunikace k čističce (50.4244972N, 15.8179628E) to vcelku hladce jde. Opravdu by byla škoda začít až u jezu Žíreč. Znaje situaci na Kuksu z břehu a mostu očekávám línější tok. Brzy jsme mile překvapeni, že ač je koryto již poměrně široké, proudící voda se střídá s četnými mírnými peřejkami. Plavba tak plyne poměrně rychle, není nebezpečná ani technicky významněji náročná.

Nicméně nízký stav vody není vhodné podcenit. Na několika místech proudnice žene lodě k břehu a instinktivní odklonění od hmoty může skončit nedobrovolnou koupelí. Jez v Žírči přenášíme vlevo a za chvíli jsme ve Stanovicích, kde potvrzuji, že hospoda je stále velmi příjemné zařízení s dobrým Svijanským mázem nebo Krakonošem. Krmě též za ceny příjemné. Loučka u hospody nabízí prostor k odpočinku a nad jezem je možné se vykoupat. Od mostu pod jezem je v případě zájmu nejvhodnější trasa na pěší výlet k Braunovu betlému, který je vzdálen cca 1,5 km od řeky a který je jedním z adeptů na zápis do seznamu UNESCO.

Pokračujeme ke Kuksu, kde si někteří až pozdě uvědomují, že koryto je zahloubeno, takže pro výhled na špitál je třeba se v lodi postavit nebo ještě lépe vystoupit. Na levém břehu též najdeme několik hostinců, ale protože jsme zastavovali výše, jedeme plynule dál.

Poklidná plavba pokračuje opět zalesněným údolím, kde objevujeme ledňáčka, kterého několikrát dojedeme. U druhého mostu v Brodu plavbu končíme. Malý ocelový žebříček vlevo je nejpříhodnějším nalezeným místem k vylodění, navíc naproti stánku s občerstvením u cyklostezky. Ti pohodlní, kdo si pro lodě dojedou až na tuto loučku, nechť počítají, že podjezd může stačit např. pro dodávku i vlek, ale již ne ve stavu s loděmi navrch.

Také tato závěrečná 12 km dlouhá etapa naší letní trilogie se účastníkům zájezdu líbila a je dobrou variantou za situace, kdy na jiných úsecích je vody nedostatek. Pokud má někdo zájem pokračovat dále, lze jet až do Jaroměře nebo jako vícedenní výlet až do Hradce. Jen je nutné počítat s tím, že od Brodu je řeka líná a často zpomalována jezy.

Pavel "Pafča" Novák