Druhá polovina podzimu a zima nabízí dlouhý čas s krátkými dny pro individuální vodní turistiku, pakliže zrovna výjimečně řeky nezamrznou. V této době klidu netrpím pocitem ošizení, že mi někde něco uplouvá, protože se právě cosi upouští. Šest za sebou volných dní v měsíci listopadu 2016 mě vybídlo k tomu, abych se vydal někam málo dál od domova. Z té bídy, která v tuzemsku tekla a celoročně teče, jsme zvolili trasu Valašské Meziříčí – Kroměříž po spojené Bečvě, Malé Bečvě, Moštěnce a Moravě.

Na této podzimní akci je pikantní skutečnost, že nepopluji sám, ale s Kavolem. Karel Volný zkráceně Kavol je známý diskutér, který umí oživit skoro každou až téměř každou diskusi vedenou na webu Raft.cz. Osobně se neznáme. Nevadí, tak se poznáme. Trasu, termín, loď a chuť máme. Byť jsme na náš turistický výlet v podzimní plískanici a brzké tmě pozvali další vodáky, tak dle správného předpokladu se scházíme jen sami dva a to půlhodinu před půlnocí. Dál vyrážíme autem Kavola, na jehož střeše se veze jeho vlastní modrou barvou špinící laminátová Orlice. Na soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy ve Valašském Meziříčí přenocujeme a před usnutím zapíjíme naše setkání a existenci Raft.cz několika až více kalíšky Tullamore.

Ranní ptáče o svátku dál nedoskáče. V půl jedenácté vyrážíme po Bečvě vstříc vodáckým zážitkům.

Oba jsme na spojené Bečvě poprvé. Po pár stech metrech jsme u loděnice, kde z vody ční balvany peřeje Poličná, jazýčky, vlnky a zpěněné hřebínky. Jedu v singlu, Karel fotí a natáčí. Nechce smočit svůj úbor jehličí vzor 68 na hlavě ukončený vietnamskou helmou. Foto 2 Část peřejek Poličná Následující nízký jez Juřinka I jedu opět v singlu metrovou propustí vpravo. Parabolický jez Juřinka II přenášíme vlevo a parabolický jez Juřinka III přenášíme vpravo. Rveme se s lodí do zpevněného svahu a následně zpět dolů k řece.

Na kamenném poli u zemědělské usedlosti Za Vodou u Lhotky nad Bečvou prověří pevnost svého laminátu Karel sám osobně, já druhou peřej v řece obejdu po břehu.

Kamenné pole u Choryně projíždím v singlu a kamenné hrázky u Milotic nad Bečvou a Černotína jedeme rovnou. V téměř liduprázdných Teplicích nad Bečvou se setmí. Místní stupně jsou takové vlnky. První den končíme na široce rozlité řece před obludným jezem u loděnice v Hranici na Moravě na pravém břehu za ústím Veličky.

Bečva je ZW a typické pro ni jsou její kamenné hrázky, kamenná pole rozvalených jezů střídané nesjízdnými jezy. Hrubě odhaduji, že 15 až 20 m3/s je množství vody, na kterém se dají kamenná pole překonat rovnou bez rozpaků, prohlížení a bouchání o kameny. Více vody je už splachovadlo, za méně vody se více drncá o kamínky. My jsme si Bečvu užili při cca 13 m3/s.

Druhý den začínáme dlouhým přenášením zcela nesjízdného jezu v Hranici na Moravě po cestě vedoucí přímo z vody na levém břehu Bečvy.

Plujeme Moravskou bránou. Na obzoru se objevuje silueta hradu Helfštýn, blížíme se k Týnu nad Bečvou.

Ve vesnici na nás za svým plotem jednou rukou mává, ve druhé ruce držíc láhev s průzračnou tekutinou, usmívající se místní usedlík. Vykládám si to po svém, třeba nám chce prodat něco ze své vlastní voňavé výroby. Zastavujeme. Následně zde strávíme nikoliv na suchu něco více času. Hezky nám ten čas na vodě u vody s jemnou slivovičkou utíká. A hladina Bečvy stoupá. Za Lipníkem nad Bečvou zastavujeme na levém břehu před prvním nesjízdným Oseckým jezem a přenášíme loď.

Po 300 m připlouváme k druhému nesjízdnému Oseckému jezu u louže Jadran.

Oba jezy na levém břehu propojuje asfaltová cyklostezka. Přenášíme nyní více obtížně opět vlevo. Kdosi se pokusil Osecký jez u Jadranu splout. Přesnou historii neznáme. Na památku oné tragédie zde stojí pomníček se třemi jmény.

Zadumáni posvačíme.

V Přerově je Bečva znovu široce rozlitá. Za sychravé tmy ve světlech města končíme plavbu pod silničním mostem Legií.

Třetí den vytrvale prší po celý den. Počasí, že bys otrlého zarputilého vodáka na vodu nevyhnal. Čtvrtý den v neděli vystoupla hladina vody v Bečvě na kulminující 104 m3/s. Po zhlédnutí přerovského nesjízdného jezu za železničním mostem odmítá Karel ve svém konečném rozhodnutí na současném bohatém přídělu vody pokračovat v plavbě. Hořce polknu. Jsme přece ve správnou chvíli na správném místě, co si více můžeme přát. Nuž co, dál se z Přerova po Bečvě na hnědém šplouchu nesvezeme a jez u Dluhonic ani Rokytnice si nesjedeme, utopím se jindy a jinde. Přejíždíme tedy na Malou Bečvu, ale o tom až v dalším dílu.

Večerníček