Lehce zamračeným sobotním ránem s náznaky ledu a sněhu si razily cestu do Tróje různé dodávky, mikrobusy a jiná vozítka spřažená s vleky naloženými kanoemi, kajaky a ostatním vodáckým haraburdím. Možná si některý z Pražanů opět poklepal na čelo se slovy: „Zase ty blázni jedou na vodu.“ Leč dnes to tak úplně pravda nebyla. Řidiči se po výsadku z aut nenasoukali do neoprénu a jiných vodáckých hadříků, ale začali vybalovat a nosit do velkolepého stanu vše, čím se chtěli pochlubit před vodáckým táborem. A že toho nebylo málo! Přehršle plastových kánoí, kupy těch nejlepších kajaků, mraky obdivuhodných pádel a k tomu nepřeberné množství barelů, házeček, pytlíků na mobil a tak podobně. Prostě, Vodácký festival v Troji spěl ke svému zdárnému uskutečnění. Honza Šmíd procházel plac určený pro vystavovatele, mile se ve dvou svetrech na nás usmíval a rozdával dobrou náladu tak, jakoby se nechumelilo. Nechumelilo, ale pod nulou rozhodně bylo. Stavba stánků uvnitř výstavního stanu byla aktivitou, která určitě zahřála a potom se již rozhučelo naftové topení a chrlilo na nás tuny horkého vzduchu.

Po desáté hodině přicházeli první nedočkavci, kteří již nemohli dospat, aby na vlastní oči viděli, co že to ten Vodácký festival je. Stanem se nesla příjemná chuť ranní kávy a i vystavující konkurence se na sebe tvářila vcelku pozitivně, což věštilo dobrý začátek. Stánky byly namixovány tak, že vodák zvědavec měl možnost zkusit na suchu jak kánoe Maku, obří lodě od Sikytů, nasoukat se do kajaků Tondy Železnýho, případně zkusit nejnovější typy lodí ze zahraničí, které nabízel HG sport a další prodejci. Ani lovci půjčoven lodí nepřišli zkrátka. BM sport propagoval své služby na všech řekách, Votus lákál na Vltavu a Dronte na Ohři a dobrý kafe. Ten, kdo hledal cizokrajnou výbavu, tomu přišla vhod nabídka mořských kajaků. Nepřehlédnutelní byli výrobci vest v čele s Hikem. Očumování stánků, vyptávání se na cokoliv, zkoušení a kopání partnerských panáků se zvolna rozjíždělo a postupně se zahušťovalo i návštěvnictvo. Od sklaních a nejskalnějších vodáků, kteří přišli pozdravit ty svoje, až po ty, které zlákala mediální kampaň. Kdo měl hlad, mohl si v poledne pochutnat na propečeném kuřeti s okurkou a utopit ho ve výtečné dvanáctce od Plzně.

Odpoledne, v rámci doprovodného programu byl naplánován závod na kanále, ale díky řádné porci vody ho byla půlka důmyslně skryta pod hladinou. Závod byl tedy značně pozměněn. Upřímně řečeno, ne že by se se závodníky z našich řad roztrhl pytel. Dlouhou dobu byla na startu pouze jedna odvážná dívčina, ale pak se naštěstí přidali další.

Pro ty, co chtěli zůstat v suchu, bylo přichystáno parádní promítání filmů a nás vodáky turisty pohladila beseda se Zdeňkem Šmídem, autorem kultovní vodácké knihy – Proč bychom se netopili. K večeru se výstavní stan pomalu přesouval do pivního stanu, kde to pořádně rozjela Erna, jazzová skupina hezkých děvčat oplývajících saxofony za doprovodu neméně šikovných hochů. Jestliže byl někdo unaven z prezentace své firmy, tak tady pod proudem fajn muziky a sprchy Plzně znovu roztál.

Aby si naše cenné výstavní exponáty nerozebraly nenechavé ručičky, bránil svým vlastním tělem hlavní organizátor, Honza Šmíd, celý stan přes noc. Asi měl skvělý spacák.

Druhý výstavní den se tvářil veseleji už proto, že svítilo sluníčko, byť na teplotě to moc nepřidalo. A protože se spáčům z matičky Prahy nechtělo vstávat, byli jsme tak trochu opuštěni na place. Ale nevadilo. Věnovali jsme se kontraktování, pokecům a společnému popíjení kafe. Se smetanou. Doprovodná akce v podobě testování vystavovaných lodí byla sice zajímavá, ale nezlákala až tolik zájemců. Sem tam někdo zkusil mořský kajak, případně jiné plavidlo. Neděle si určitě zasloužila větší zájem ze strany veřejnosti. Ale i tak jsme byli rádi za necelé dvě tisícovky návštěvníků. V pozdním odpoledni jsme začali zlehka sklízet naše expozice a opouštět dějiště slavného prvního ročníku tohoto dobrého počinu do budoucna. Je dobře, že vodáci se vzepnuli ke společnému projektu, který má do budoucna určitě naději na úspěch a může být přínosem nejenom pro skalňáky, ale i pro širší vodáckou veřejnost.

Míla Pražák – půjčovna Dronte