S teplým jarem někomu pomalu končí vodácká sezóna a někomu naopak začíná. Tato kombinace spolu s velmi teplým víkendem a velikonočním pondělním volnem vylákalo opět velké množství vodáků na řeky, což se ukázalo být smrtelnou kombinací. Na tradiční sjezd Moravice jich opět "pár" přijelo - konal se tam nejenom první závod CNAWR, ale také turistický sjezd a závod českého poháru. To však není rozhodujícím tématem tohoto článku. Chtěl bych se opět zaměřit na skoro tragické i tragické nehody, které se staly během tohoto víkendu na Moravici a Ohři. Vše má společného jmenovatele - podcenění své síly a nevyzpytatelnosti jezů. Ze zpráv od vodáků z konference se mi podařilo dát dohromady celkem ucelený názor na to, jak k nehodám docházelo.

Moravice - jez v Podhradí: i když snad tisíckrát omílaný a tisíckrát upozorňováno na jeho nebezpečí. Krátký popis od několika lidí, co se stalo. Ke hrázi 4m vysoké přijíždí raft, ale díky malé vodě na koruně jezu se zasekává, proud ho stáčí na bok a padá dolů.

Spider

Shodou okolností jsme tam v sobotu dopluli zrovna v okamžiku, kdy se z tama ozýval řev záchranářů (pokud to vůbec byli záchranáři - no každopádně věděli, co mají dělat) a pod jezem se doslova mlel jeden vodák, který tam chvíli předtím vypadl z jednoho raftu (ten tam byl chycen taky). Dva rafty s těmi záchranáři popojížděly pod jezem po rozhraní válce, ale blíž už se dostat nemohly. Na házečku ze břehu bylo zase daleko a navíc by na ni přitom neustálém potápění a převalování ve studené vodě těžko mohl zareagovat. Zmíněný měl nakonec štěstí, že chvíli poté, co už ztratil vědomí, tak ho to jednou vyplivlo blíž ke konci vývařiště, kde zrovna jeden z raftů popojížděl. Dvěma lidem z té posádky podařilo jej zachytit a za vestu vytáhnout do lodi. A pak ho na betonové zdi propusti nekonečně dlouhou dobu rozdýchávali. Naštěstí se jim to podařilo a tak poslední, co jsem viděl, bylo, jak zvrací. Pak ho dva podpírají a jdou s ním po té zdi na břeh. Po celou dobu, kdy ho zachraňovali, tudy neprojela jediná loď, ale to už zase připlouvaly další, které tuto scénu neviděly... Ten vrtulník tam letěl asi půlhodinu poté - to už jsme byli pryč. Ale prý to tam nějaká dvojice rozhodla sjet na deblovce!!!

Táta byl u toho, když všichni řvali na deblovku, ať to nejezdí, že se utopí. Ta deblovla to sjela a práskla se. Když to vyplivlo prvního, tak měl hlavu zamotanou v igelitové bundě, druhý měl neopren, tak tam vydržel kolovat o kolečko víc. Oba rozdejchávali.

Teď ještě krátce k Ohři a jezu v Tuhnicích

První kánoe sjíždí jez a zůstává ve válci. Druhá posádka jde jí na pomoc a také v něm končí. Naštěstí jsou na místě až neuvěřitelně rychle hasiči, kterým se podaří z vody dostat tři vodáky. Čtvrtého se jim nepodařilo zachránit. Zatím nevím, zda utonul ten ze dvou vodáků, který šel první kánoi na pomoc. Bohužel tomu tak většinou u válců bývá, že zachraňovaný se z toho dostane, zachránce tam však zůstane.

BoB:

Jediný jez, který jsme koníčkovali, byl Tuhnický ve Varech díky dlouhému vývaru a třem pomníčkům na břehu budil oprávněný respekt. Později jsme se dozvěděli, jak dobře jsme udělali. Další den v neděli se tam při sjetí cvaknula kanoe se dvěma vodáky. Vracák je stáhnul pod jez a neštěstí bylo dokonáno. Posádka druhé lodi se jim prý snažila pomoci, ale také je to převrátilo. Snad jen díky úžasně rychlému příjezdu požárních jednotek se podařilo zachránit tři ze čtyř tonoucích....poslední odvážlivec zaplatil za svou chybu vlastním životem... Na tento jez bych rád upozornil. Ten, kdo toto místo nezná, jej většinou velice podcení. Koruna díla je vysoká asi 0,8 m, zaoblená. Ani za velkého stavu není známka po nějaké vlně válce, ale čtyřmetrový vývar zkušeného vodáka odradí. Stačí si všimnout omletých špalků pod jezem, kde silný zpětný proud je nepustí dál. Voda viditelně odtéká jen úzkým jazykem úplně vlevo u zdi, ale bahnitý nános nad jezem neumožňuje dobře najet. Pod korunou se proud ještě rozdvojuje. Pravá část míří kolmo do vývaru a levá se stáčí doprava podél břehu.

Je třeba si uvědomit, že záchrana z takového jezu je velmi nesnadná a nedá se řešit skokem do válce. Vyžaduje velmi dobré materiálové zabezpečení a příslušnou dovednost zřídit záchranný bod. Pak i samozřejmě znalosti, jak má záchranář postupovat. Jenže toto vše je potřeba se nejprve někde naučit a do toho se vodákům moc nechce. "Proč já, já to potřebovat nebudu. Já jezdím jen takové klidné vody, kde se mi nic stát nemůže." Pak přijde jeden jez a najednou by jsi dal nevím co za to, kdyby jsi to uměl.

Asi není potřeba nějak sáhodlouze hledat příčiny, které mohly nebo byly tragédií. Absolutní podcenění situace, alkohol v krvi, nedostatečné vodácké bezpečnostní vybavení (žádné helmy ani vesty), žádné záchranářské zajištění a sjíždění tak daleko od břehu, kam nedosáhne házečka.

Nedávno proběhla v konferenci zpráva, kde se jeden vodák ptá, proč jsou Tuhnice takovým smrtelným jezem, když oni ho bez problémů sjeli. Ano, pod jezy se za určitého stavu vody dá bez problémů koupat, ale stačí noční déšť či pouštění přehrady a vše se okamžitě mění ve smrtelnou past. Zvýšení průtoku znamená to, že voda pod jezem nestačí odtékat, a tak se vrací nazpět k jezu, čímž vytváří zabijácký válec. Je třeba si uvědomit, že se jedná o přírodu, která se neustále mění a není jen stále stejná. Proto je tak důležité si i velmi známý jez jít raději prohlédnout. Pamatuj, že když najedeš do jezu, není cesty zpět. A z válce si jen tak sám nepomůžeš - viz. článek Jak se správně utopit.

Křížky po obou stranách jezů jsou možná faktem vypovídajícím sám za sebe. Už to by mělo rozumného vodáka trknout, že s jezem není něco v pořádku a že není potřeba si dokazovat svoji odvahu famózním sjezdem před ostatními. Navíc v každé vodácké literatuře zaměřené na tyto řeky se dočtete, že speciálně tyto dva jezy jsou velmi nebezpečné a nedoporučuje se jejich sjíždění. Vyprávěj to však na mol opilému vodákovi.

A jsme opět tam, kde jsme byli na začátku. Věřím, že 2. WW P se alespoň částečně podaří zvýšit podvědomí vodáků o záchraně. Letos to bude opravdu stát za to. Nezapomeň: 6. - 8.9. na Víru!

Petr