Kdysi tu vyšel článek, jak může vodák proplout Prahou. Měl docela kladný ohlas. Ale na výzvu, aby další vodáci popsali, jak nejlépe proplout jiná města, se skoro nikdo nepřihlásil. No což, co si člověk neudělá sám, to nemá….

Abych nekřivdil - průjezd Brnem tu před časem popsala třeba Slávka. Plavbou přes dolní Plzeň jsem se už zabýval, navíc tu existují články od místních patriotů. Popis průjezdu Hradce Králové po Orlici najdete tady.

A co třeba taková Ostrava, naše třetí největší město? Má pravdu místní bard, když zpívá: „Pánbůh rozdal jiným městům všechnu krásu, parníky na řekách a dámy všité do atlasu… Ostravo, Ostravo, kde jsem oči nechal, když jsem k tobě spěchal?...“

Osobní zkušenost považuju při poznávání za nejlepší. Proto v červnu 2023 využívám odvoz do Ostravy, kde obdržím darem vodácké knížky (HH díky). Spíme v hotýlku poblíž ulice Stodolní a místní záchytky.

Lučina

Po snídani přecházím s loďákem na zádech část místního centra a most přes Ostravici. Obhlížím poddolovaný Slezský hrad. Ten leží nad soutokem Lučiny a Ostravice. Scházím dolů k říčce Lučina a poblíž silničního mostu u ní nafukuju packraft jménem Pučmeloun.

Ovšem říčka Lučina má aktuálně nízký stav vody. Na splutí nejspodnějšího úseku to bude muset stačit.

Podplouvám pěší lávku a pak vysoký betonový silniční most. Čistá voda Lučiny, pocházející ze značné části z blízké přehrady Žermanice, se hemží velkými kapry. V peřejce pod mostem mírně dřu dnem. Pak už doplouvám na soutok s Ostravicí.

Poblíž soutoku stojí i informační tabule, která popisuje mimo jiné ostravské vodácké stezky a aktivity místních vodáků.

Ostravice

Od soutoku s Lučinou je Ostravice po většinu roku na kánoi či kajaku splavná. Abych si to trochu víc užil, vytahuju si loď na břeh a vynáším jí kousek proti proudu Ostravice nad další most. Řeka tu příjemně mírně plyne mezi zvýšenými zelenými břehy a štěrkovitými plážičkami.

Zatímco v Praze odděluje Vltava tak maximálně jednotlivé městské čtvrti, jako třeba Staré Město a Malou Stranu, Ostravice v Ostravě odděluje hned dvě země – Moravu na levém břehu a Slezsko na pravém. Podplouvám řadu mostů a lávek.

Centrum města chrání před zvýšenými stavy řeky kamenné zdi. Plaším hejno kachen morčáků. Připlouvám k první překážce v plavbě - jezu, který si jdu před splutím raději prohlédnout. Přistát se dá pohodlně vpravo u schodů.

Překážka se jmenuje Jamborův práh, na ceduli stojí Jamborův práh II, ovšem kilometráž a mapy.cz ji uvádějí jako Jamborův práh I. Nejsem místní, takže samozřejmě uvítám vodácká upřesnění a doplnění. Za vyšších stavů se u tohoto jezu evidentně tvoří nebezpečný válec. Za mnou zastiženého nízkého stavu průtoku okolo 4,5 m3/s bylo možné tento jez s trochou drncání splout propustí u pravého břehu.

Pod jezem následuje pěkná peřejka se spoustou slalomových branek. Někde tady možná chodil starý Magdon z práce, ale Maryčka Magdonova skočila do Ostravice až kdesi výše proti proudu nad Frýdkem.

Podplouvám další mosty a míjím i místní dominantu – vysokou funkcionalistickou radniční věž s hodinami na levém (moravském) břehu. Pod dalším mostem obdivuju místní umění – letící dvojici soch nad vodou.

Doplouvám k dalšímu jezu, který nese pro změnu název Jamborův práh. K výstupu a prohlídce využívám dřevěné molo umístěné na levém břehu. Jez je vzorně osazen infotabulemi a záchrannými prostředky na obou březích.

Jez splouvám propustí u levého břehu s chlístancem vody přes nízké borty packraftu. Po chvíli následuje na pravém břehu vodoměrná stanice ve Slezské Ostravě. Stanice je luxusně vybavena nejen zděnou budkou s okny, ale i panelem, hlásícím postupně stav vody a aktuální průtok (byl 4,55 m3/s), teplotu vody (17,5°C), teplotu vzduchu i reklamu na prodej ryb. Jen prodej piva, kofoly a párků v rohlíku vodákům tu zatím chybí k dokonalosti.

Opouštím střed města a okolí se stává přírodnějším. Vůbec nevadí, že část místních kopečků není původních – jsou to zarostlé bývalé haldy. Děvčata na travnatých březích venčí pejsky.

Podplouvám železniční most, na který právě vjel nákladní vlak. Takový rachot a pocit, že most spadne, jsem snad ještě nezažil.

Jako odměna za prožitý šok mě za mostem zase po delším voleji pohoupe peřejka. Míjím industriál na levém břehu, krytý ovšem od řeky uklidňující zelení. Za chvilku podplouvám dálniční most a svižná peřejka mě šoupne do klidnější a větší řeky - Odry.

Odra

Na pláži pod soutokem Ostravice a Odry si dávám svačinku. Nad řekou poletují a posedávají racci chechtaví, svému jménu nezůstávají nic dlužni.

Po klidné hladině doplouvám k bývalému jezu, který má být podle starší kilometráže vysoký a nesjízdný. Na místě jezu aktuálně zůstávají naštěstí už jen jeho šeré zbytky. Takto by mohlo vypadat více jezů, nezlobil bych se.

Na štěrkovitých plážích potkávám exotické husice nilské. Ještě více mě ale zaujalo velké hejno čápů bílých.

Pak břehy Odry, hustě tu porostlé invazivní bambusoidní zelení, přetíná nový dálniční most.

Velmi mírný proud mě nese dál. Obdivuju zelené koule jmelí na stromech. Okolí řeky lemují jezera bývalých pískoven, v některých se dá pěkně koupat.

Podplouvám nějaká potrubí a další nový dálniční most, který zajišťuje dálniční spojení Česka s Polskem.

Pak řeku křižují dva mosty – silniční a železniční. Přistávám vpravo a prohlížím si peřejku opepřenou dřevěnými kůly.

Levý břeh už zaujímá Polsko. Na dohled odtud doplouvám k hraničnímu mostu ve Starém Bohumíně, kde přistávám.

Vynáším packraft na loučku s lavičkou u cyklostezky, kde balím. Dá se pokračovat pěknými meandry Odry až na soutok s řekou Olší a dál. Ale mně pádlování dnes stačilo a jdu se občerstvit na blízké náměstí. Tam pro možný návrat staví i linkové autobusy.

Závěr

Takže podle mé vodácké zkušenosti nemá úplně pravdu ten necelé dva roky starý vtip, ve kterém český premiér jede vlakem na napadenou Ukrajinu. Vyhlédne z okna a zhrozí se: „Pobořené budovy, všeobecná devastace, no ta válka, to je něco příšerného!“
„Ale, pane premiére, jsme teprve na Ostravsku,“ informuje ho ministr.
Ostrava už prostě dávno není městem horníků, jak jsme se kdysi učili. Otrhaná matka Maryčky Magdonovy tu netlačí vozík s uhlím, ale daleko pravděpodobněji vozík ze supermarketu. A až sem někdy pojedete, nezapomeňte si loď.

Ahoj Eki