Nikdy jsem netoužil po tom být slavný. Nicméně musím o sobě napsat pár řádek. K tomu mne donutila zdánlivě nevinná událost, kterou určitě již někteří zažili, leč neměla pro ně naštěstí takový dopad. O tom ale později.

Je to právě 15 let, co jsem poprvé na kanoi sjížděl Vltavu, coby naprosté ucho (jak vodácké, tak životní). Jen pár roků nato jsem si pořídil první laminátové vertexky a začal jezdit častěji. Zkušenější vodák se ze mne začal stávat, ale až ve chvíli, kdy jsem si pořídil Letmana, na kterém jsme s mou budoucí ženou sjeli desítky řek a potoků. V zájmu zachování vztahu a zvyšování vodáckých dovedností jsme se později rozešli od lodi a přesedlali každý do svého kajaku. Náhradou jsem ji požádal o ruku.

Ne vždy jsme byli vzorovým příkladem pro vodácké příručky, někdy jsme snad i byli odstrašujícím příkladem pro chování a vybavení na divoké vodě, ale nikdy jsme neztratili jedno a to soudnost a ochotu pomoci druhému. Zkrátka jsme si vodu vždy užívali. A to i v době, kdy už může jet jen jeden z nás a druhý na břehu fotí a hlídá syna.

I z poslední vody jsem se vrátil nadšený, přestože jsem byl jen jako cyklista a řidič. Ovšem jen do chvíle, kdy jsem se na vodáckých serverech dozvěděl, ŽE KRADU. Povím Vám, krve by se ve mne nedořezal, když jsem ona slova četl. Určitě si říkáte, to se mi stát nemůže. I já si to myslel. Tak jak to celé bylo?

Při startu ČPV Úhlava jsem si šel vyslechnout výklad trati a losování tomboly (děkuji pořadatelům a ruce losujícího za krásný vodácký pytlík). U auta zůstal kamarád, který se ještě oblékal do hydra. Potom se jal uklízet, aby nic nezůstalo venku, protože chtěl také slyšet výklad trati. Bohužel pro mne vzal i cizí vestu a helmu. U téhle části příběhu musím vystačit pouze s Petrovým vyprávěním, protože jsem u toho nebyl. Majitelka materiálu se právem ohradila, že bere i věci, které mu rozhodně nepatří. Hned na místě se jí Petr omluvil a snad i vysvětlil, že jí rozhodně nechtěl okrást.

Pro slečnu (paní) to však neskončilo, na jednu stranu je dobře, že chtěla varovat co nejširší vodáckou veřejnost, jenže pro mne to znamená očernění, že jsem zloděj, nebo je minimálně vozím na akce. Proto chci tímto veřejně prohlásit, že pokud mne a mé auto někdo uvidí, nemusí se bát, že bych jim přijel něco zcizit. Jedu si pouze odpočinout po pracovním týdnu tak, jak to dělám již léta, tedy na vodu.

PS: Díky Dášo za popularitu, po které jsem vždycky toužil.
Varování: Dávejte si bedlivý pozor, protože to se může stát i vám.

Meloun