Proč?
Ještě nedávno jsem byl klasický vodní turista - vrcholem sezóny Vavřinec a tak. V roce 2006 však následoval výlet do Rakous (Salza, Steyr) a hlavně můj první Hamerák. Zaplaval jsem si na něm docela vydatně, ale zároveň definitivně propadnul „bílé“ vodě. Ale co s tím?

V české kotlině je pro pozvolný a bezpečný upgrade solárního jezdce snad jediné řešení – slalomové kanály. Raft mě neláká, kajak jsem jako poněkud přerostlý a hlavně přesvědčený kanoista zamítl a začal tedy hledat šikovného háčka do vzducholodě. Abych to zkrátil – nenašel.

Trója
Další Hamerák za dveřmi a tak jsem jedno srpnové odpoledne stanul s nafouknutým Yukonem a čučel plný obav na V-čko, Tlamu i Žehličku - prostě Trojský kanál.

Na moji první jízdu a navíc v singlu se neptejte, měl jsem totální vokno. Sjel jsem to nonstop, v krku Sahara, cestou jsem poztrácel veškerou sílu a většinu sebevědomí. Jen si pamatuju na smíšený pocit euforie (dokázal jsem to!) i beznaděje (na to prostě nemám).

Jak z toho ven? Jednoduše – dát si repete. A ejhle! Vracáky tam už najednou jsou, zato mega-mega (stačí to, Katie?) vlny/válce naopak zmizely a je to s každou další jízdou stále větší zábava. Tróju jsem navštívil ještě několikrát – v singlu, s hákem i na Žralokově Kursku.

České Vrbné
Následoval mnohem hezčí USK u Budějek. Sice lehčí než Trója, ale uspořádáním peřej-bazén-peřej ideální pro nácvik vodáckého umění - nájezdy, traverzy, surfování, rozplavba, … Tam jsem teprve zjistil, jaká je to paráda „hrát“ si s vodou a ne jen valit dolů po proudu. Určitě budu každoročně opakovat.

Intermezzo
A najednou je to tady znovu – Hamerák 2007! Občas se mě sice důrazně zeptal, zda jsem uplynulý rok neflákal, ale užíval jsem si to a tedy maximální spokojenost.

Takže úkol splněn… ale co dál? Mám už být spokojen nebo to posunout ještě o kousek výš? Co takhle Kamenice, Vltava pod Lipnem (Čerťáky zatím nee) a další? Ale jak na to? Kde si vyzkoušet, zda na to mám, dřív, než mě požerou?

Trnávka
Začátkem května bývají volné tréninky. Tak jsem rozhodil sítě, abych odchytnul někoho do raftu. V ničem jiném jsem si na kanál - údajně jeden z nejtěžších na světě - ani netroufal. Úlovek však byl mizerný…myslím početně! Jen Hroch a Márty byli ochotni si Trnávku případně i proplavat. A další problém. Naše zkušenosti s raftem na divoké vodě skoro nulové a souhra je přece základ. Vypadalo to beznadějně, ale nakonec se Hroch vytasil se svým trumfem: „ co takhle Orinoco?“ Bingo!!!

Můj krátký (subjektivní) popis kanálu:
 Nečekejte proklamovaný 700m downhill. „Bílá voda" walí cca 400 metrů. Z toho první 1/4 souvislá poctivá IV (užší, víc z kopce a navíc nepříjemná esíčka), poté se neustále střídá III s IV ještě přerušené bazénkem se schodama. Dole kus rychlého voleje a závěrečný skok s pořádnými karfioly.

Po zevrubné prohlídce kanálu jsme usoudili, že na ten vršek prostě nemáme…morál ani zkušenosti. Začínali jsme v tom bazénku uprostřed a jednou vynesli o kus výš.

První jízda - velmi nepohledná a komická zároveň. Málo jsme pádlovali takže obtížně udržovali směr, proud si s námi pohrával a jeden válec nás chtěl dokonce sežrat. Ale zůstali jsme se štítem a poučen z Tróje jsem tušil, že to (snad) příště bude lepší. A taky že jo! Přidali jsme na výkonu, Hroch si to vpředu nevídaně užíval a další jízdy opravdu parádní. Ale to se nedá vyprávět, to se musí vidět! No, spíš projet.

Trnávka v deblu asi nebude nikdy moc oblíbená, tam jde opravdu do tuhého. Zahlédli jsme ještě jedno Orinoco (chlapci myslím jezdili celý kanál, takže to jde), jinak jen kajaky - EO celkem časté a hlavně rafty.

Co dál?
Abych měl sbírku motýlů kompletní, čeká mě letos ještě Roudnice a Veltrusy. Něco v singlu něco s parťákem, prostě jak to vyjde. Je mi jasné, že kanál je pouhou náhražkou přírodní řeky, které se v žádném případě nevyhýbám. Jen říkám: díky za ty dary! Vlastně kanály.

Další kanální i jiné fotky na: kmochacek.rajce.idnes.cz, seznam všech umělých kanálů s popisem zde na raft.cz.

Kmocháček