Před odjezdem k Jadranu mě napadlo, že je to jedinečná příležitost vyzkoušet zase něco nového – seekajak. Půjčení lodě bylo dílem okamžiku. Chvíli jsem koukal do map, chvíli brouzdal na síti a další nápad: zajet se podívat na řeku Karišnicu, která ústí do Karinského moře. No a když už tam budu, proč nezkusit proplout průlivem do Novigradského moře a dalším průlivem do Velebitského kanálu, což je záliv Jadranu u Paklenice.

Karišnica byla bohužel pod mostem na silnici č. 27 Benkovac – Obrovac totálně suchá. Zajíždíme tedy k mostu ve vesnici Karin-Plaža. Z původního mostu zbyla jen předmostí vyzděná z opracovaných kamenů. Po válce postavili hned vedle most ocelový. Karišnica je zde poměrně hluboká, a tak sedám do kajaku a jedu se podívat proti neznatelnému proudu, kam až to půjde. Skončil jsem hned za 3. zatáčkou asi po 600 m pod poslední peřejí, která je teď téměř bez vody. Vracím se proto zpět, břehy jsou lemovány rákosím. Po chvíli míjím klášter Franjevački samostan, podplouvám již zmíněný most a po 100 m hledám cestu přes mělčinu v ústí řeky do Karinského moře. To připomíná spíš velký rybník s většinou mírnými břehy s plážemi, místy však s bahnem. Přejíždím je severním směrem a po necelých 5 km jsem na začátku průlivu Karinsko ždrilo, na pravém břehu je vesnice Ribnica s malým přístavem a hospůdkou. Na ni však nemám čas a pluji dál proti větru na sever. Průliv je široký 100 – 200 m a jeho břehy tvoří většinou skály vysoké 10 – 20 m. Po asi 2 km jsem v Novigradském moři. Přímo proti mě je impozantní ústí řeky Zrmanja.

Já se držím západního břehu a podél něj nejprve na severozápad a postupně na západ mířím do ústí zátoky, ve které máme sraz v městečku Novigrad. Břehy jsou strmé, skalnaté a až na výjimky nepřístupné. Navíc se tu všude ještě občas nachází miny. Po asi 5 km je na břehu nejprve kemp a za ním je již vidět maják na začátku zátoky. Tu proplouvám teď už jižním směrem, nad ní se tyčí zřícenina hradu. Městečko po sezóně má příjemnou klidnou atmosféru. Stihneme ještě nakouknout do kostela, který právě prochází rekonstrukcí. Pomalu se stmívá, plavba trvala asi 2 hodiny.

A jak to bylo s průlivem do Velebitského kanálu? Předevčírem, když jsem splul spodní úsek Zrmanje, pokračoval jsem po Novigradském moři podél východního břehu tvořeného většinou plážemi na sever. Po 5 km za vesnicí Maslenica začíná průliv Novigradsko ždrilo. Je to vlastně kaňon téměř 100 m hluboký, široký opět mezi 100 a 200 m. Hned zkraje jej překonává odvážným obloukem nově vybudovaný ocelový most na místě původního zničeného válkou.

Na některých mapách není ještě zakreslen. Míjím několik rybářů a již je na dohled dálniční most. Krása kaňonu je bohužel trochu narušena terénními úpravami pod mostem a zbytky stavebního odpadu. Po 2 km jsem opět na moři. Před sebou 5 km v dálce mám vesnici Seline s kempem, kde stanujeme. Hned vpravo ve vesnici Rovanja je sice také kemp, ale ten je v provozu pouze do srpna. Přejíždím 2 – 3 km široký Velebitský kanál od západního k východnímu pobřeží a obloha se zatahuje. Zvedá se vítr a na posledních 500 m bojuji s vichrem a vysokými zpěněnými vlnami. Tak tohle bylo aspoň WW II. Pokud budete s lodí v těchto končinách, zajeďte se podívat do Starigradu ke zřícenině hradu z doby římské, ze kterého zbyla jen strážní věž Večka kula nebo přes záliv do vesnice Vinjerac.

Moře je zde, stejně jako v Karinském nebo Novigradském moři většinou klidné, ale pokud přijde bouřka dokáže se rychle rozvlnit. Stejně tak rychle se ale uklidní. Od jachtařů mám potvrzené, že s tím je ale potřeba počítat po celém pobřeží Jadranu snad díky přítomnosti poměrně vysokých hor, které zde dokáží ovlivnit počasí.

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim