Podle útržkovitých informací posbíraných na Netu jsem nabyl dojmu, že Kwisa je naprosto úžasná řeka, která nabízí vše, po čem vodáci-turisté touží. A tak jsem s CK Vokotur (velká spokojenost s jejich službama) dohodl zapůjčení lodí, přepravu lodí a lidí a vyrazili jsme druhý květnový prodloužený víkend směr Lešna. Nalodili jsme se asi 2km za městem na ř.km 83 a plavba ze začátku byla velmi idylická. Lehce tekoucí čistá říčka s písčitým dnem, zvlněná krajina jizerskohorského podhůří okolo nás a majestátný masív Smrku na obzoru.

Stav vody byl spíše podprůměrný, ale přesto bezproblému. První jez (km 81) jsme přenesli s úsměvem a idylka pokračovala. Druhý stupeň (km 79) jsme přešoupali (málo vody) a zas vesele dál. Po dvou hodinách plavby jsme čím dál víc potkávali všelijaké "civilizační vymoženosti", dráty vysokého napětí, pestrobarevné igelitové pytlíky, různé podivně páchnoucí přítoky zapouzdřené do trubek atd. Hustota nesjízdných stupňů se zvyšovala, též obtížnost přenášení rostla ze ZPC na PP2-3, voda ztratila svoji průzračnost a naopak získala nepříjemný zápach. Neklamné znamení, že se blíží Lubaň, největší město na Kwise.

Po průjezdu městem jsme vpluli do jakési "hygienické zóny" tj. úseku řeky zarostlého vrbičkami (reminescence na Ploučnici kousek za Mimoní), ve kterých se nejhrubší odpad krásně odfiltroval, a díky štěrko-písčitému podloží barva a vůně vody dostala opět snesitelných parametrů. Dokonce jsme začali potkávat první sjízdné jezy. Nejhezčí byl asi na ř.km 66, se zřetelnými zbytky mlýna. Pak ještě sjízdný stupeň (0.7m) a starý rozbořený jez na 65km. Za ním asi 200m hezká louka s přijatelným přístupem k řece, stavení s hodnými lidmi a se studnou po německých osídlencích s dřevěným rumpálem, a se spoustou nařezaného dříví z průseku pod elektrickým vedením. Akorát do hospody daleko, ale příjemný večer s domácí slivovičkou, kytárkou a písničkami u ohně to vynahradil.

Druhý den jsme se doslova ploužili přes mnoho jezů v okolí města Nowogrodziec. V městě samotném jsme se pokusili proniknout do města proti proudu jakéhosi slibně vypadajícího pravostranného přítoku, skončili jsme po 200m uprostřed kopřiv a nedaleko skládky stavební sutě v zataraseném korytě - případným zájemcům nedoporučuji. Nicméně nálada byla docela povznesená, zvlášť po té, co nakupovací jednotka donesla několik litrů velmi levného a hnusného ovocného vína, jež mělo na nálepce na flašce nápisy "Pomeranč, Multivitamin apod.". Za městem ještě dvě nesjízdné hráze (asi 3m vysoké) s dlouhými voleji, ale pak začala zase hezká plavba. Asi tak od obce Nawojowa Łużyckiego je plavba docela pěkná. Další jezy byli nižší a většinou sjízdné, voleje krátké a mezi tím docela hezké úseky s neregulovanými břehy a svižnějším proudem. K tomu idylická krajina polského venkova s rodinnými farmami a pasoucím se dobytkem. V dálce už byly na dohled Bory Dolnosaske.

Druhou noc jsme zatábořili u třístupňového jezu na ř.km. 51 (asi dva km za velkým železničním mostem), který by možná šel sjet, ale trčely z něj všelijaký klacky a železa, tak jsme to neriskovali. Nad jezem romantická dřevěná lávka na železných lanech. Dřeva na oheň mnoho, dělali tu nedaleko průsek skrz borovicový les pro stavbu dálnice. Bohužel déšť nás rychle zahnal do stanů. Ráno už nepršelo a následoval velmi pěkný (4km dlouhý) úsek už v borových lesích s občasnými přírodními prahy a drobnými peřejemi v nich. To vše až do obce Osiecznica, ř.km. 46 kde byl jez asi 1.5m vysoký s krásnou propustí uprostřed, bohužel v ní byla zapasovaná kláda, takže opět přenášení. A pak následovala soustava tří kolmých stupňů s dlouhými voleji a obtížným přenášením přes jakési valy, které nejspíše zadržují vodu, aby se nekontrolovaně za povodní rozlila. Zeleň okolních lesů je nám útěchou.

A najednou kde se vzala, tu se vzala, pěkná přírodní soutěska. Terénní zlom, který se asi nepodařilo zatopit. Soutěskou hučí voda, lezeme po okolních skalách a hledáme průjezd. Vypadá to nadějně, avšak v polovině je podezřelé místo. Kámen uprostřed proudnice, kolem není moc prostoru. Na konci se proud ostře stáčí kolem velkého balvanu. Nemáme přilby ani vesty, a tak volíme obtížné přenášení, asi tak PP4. Naštěstí část soutěsky lze proplout v bočním ramenu, tak to není příliš dlouhé. Soutěska ústí do romantické laguny, jakési jezírko asi 15m dlouhé, a pak krátkou peřejí přes přírodní práh se voda vlévá do nádrže hydroelektrárny Kliczkow. Její hráz (asi 15-20m vysoká) už se nám přenášet nechce, a tak se rozhodujeme plavbu ukončit. Nádrž je znečištěna odpadem z blízké fabriky (porcelánka?). Ani se nekoupeme, přestože na nás začalo konečně svítit slunce.

Cestou domů si slibujeme, že se na Kwisu na podzim vrátíme, abychom konečně spluli onen vychvalovaný úsek z Kliczkowa.

Další fotky z výpravy na Kwisu, fotky z kraje kolem Kwisy a Bóbru, fotky z dalších výprav vodních i jiných.

Martin Švancar