Od minulého roku se začaly nejprve na zahraničním a letos i na tuzemském trhu objevovat nové, takzvané vysokotlaké konstrukce nafukovacích člunů. Jde o technologii známou jako „drop-stitch“, kterou v zahraničí dlouhá léta používaly různé firmy pro konstrukci složitě tvarovaného dna nafukovacích motorových člunů a posléze i pro konstrukci SUPů.

O co jde? Stěny nafukovacích komor drží v požadovaném tvaru obrovské množství spojek (jakýchsi nití), takže místo obvyklých „buřtů“ víceméně válcového tvaru tvoří po náležitém natlakování pevné desky požadovaného profilu. Povrch těchto desek při plném natlakování lehce připomíná pomerančovou kůru, drobné ďolíčky jsou v místě spojek mezi stěnami dílů. Výhodou tohoto uspořádání je značná tuhost konstrukce – nafukovací loď tak může mít vnější rozměry i plavební vlastnosti pevné lodě a zachovává si nepotopitelnost nafukovačky. K tomu lze připočítat i vnitřní prostor srovnatelný s pevnou lodí. Nevýhodou je horší sbalitelnost (je to větší balík) a problematické opravy. Pokud se při poškození dostane dovnitř voda, není podle odborníků možné strukturu stoprocentně vysušit a i po opravě pak bude vlhkost narušovat vnitřní spoje, dokud se časem nerozpadnou (a z desek se tak nestanou kulaté buřty).

Celá koncepce vysokotlakých nafukovaček je teprve na začátku vývoje, takže uvidíme, co přinese čas a invence konstruktérů. V současnosti lze vedle čistě vysokotlakých lodí narazit i na hybridy, které mají vysokotlaké dno a tradiční boční buřty kruhového průřezu. Do této kategorie spadal i pokusný Solar, který zkoušel Gumotex loni v Tróji a jemuž tuhé dno údajně neuvěřitelně vylepšilo jízdní vlastnosti. Jinou cestou jde variace na mořský kajak od ITIWITu, kde je vysokotlaký trup klasického tvaru doplněn o několik rovněž nafukovacích výztuží (žádné trubky nebo plastové „kostice“) a jednovrstvou pevnou palubu.

V současnosti se na našem trhu pohybují výrobky několika značek, ale jedno mají zatím společné – s výjimkou výše zmíněného ITIWITu všechny různou měrou připomínají dřevěné plavidlo našich dědečků, pradědečků a Chobotničáka, zvané „maňas“. Jejich konstrukci tvoří tři nafukovací „prkna“ – dva boky a jedno dno, pospojovaná různými způsoby. Odlišují se od sebe rozměry, některými tvary a doplňkovým vybavením. Ceny se podle typu a velikosti pohybují mezi 13 až 19 000Kč. Skutečným výrobce bude patrně jedna či dvě továrny v Číně, které „pestrost výrobců“ zajišťují příslušnými firemními nálepkami na finálních výrobcích.

Koncem června jsem na základě recenze na Zray Drift na Pádleru udělal rychlý průzkum dostupné nabídky a na základě katalogových parametrů si vybral kajak Allroundmarin Flair. V ČR tehdy v nabídce nebyl, ale podařilo se mi ho objednat přes dovozce značky Allroundmarin. Jednomístný kajak Allroundmarin Flair má nominální rozměry 391x71 cm, hmotnost 15 kg, nosnost 210 kg a plnící tlak 0,9bar. Do základní sestavy kromě lodě a sedačky patří opravný set, nasazovací ploutev, opěrka pro nohy z kusu popruhu s našitým suchým zipem, pumpa s rezervním těsněním (s možností přepínat režimy podle potřeby), vyjímatelný soklík s dvěma uchy pod sedačku, deklarovaný jako „záchranný polštářek“ a celkem zajímavý batoh, který ale znehodnocuje konstrukce popruhů dělaných na postavu zhruba krychlového tvaru o hraně 150 cm (popruhy jsou přes 20cm od sebe, takže jeden mám na rameni a druhý vedle druhého ramene, prsák vychází ve výšce krku). Loď je v barevné kombinaci černá (dno zvenčí), šedá (boky, vnitřek) a zelená (paluby doplňky) Poslední barva je volitelná, v nabídce je ještě červená a žlutá.

Příčný profil lodě připomíná široké otevírající se hranaté „U“, boky jsou hodně nízké. Konstrukce je tříkomorová (boky + dno), díly jsou spojené přeplátováním pásy materiálu jak zvenčí, tak po většině délky i zevnitř. Špice jsou v horní části opatřené uchy a obložené gumou, spodní díly špicí tvoří plastové skořepiny (z jednoho kusu) zpevněné zevnitř polopřepážkami. V zadní části lodi jsou ve dně dvě uzavíratelné průchodky se šroubovacími víčky. V případě, že je z lodi bazén, mohou sloužit jako vylévací otvory, i když mají snahu se samovolně zaklapnout. Průchodky mají ve skutečnosti sloužit pro příslušenství – elektrický pohon a sondu rybářského echolotu, které oficiální výrobce nabízí jako doplňkové vybavení. Uvnitř lodi na bocích najdeme šest D-kroužků – dva slouží k upevnění opěrky pro nohy, čtyři pro upevnění sedačky. Sedačka je ze syntetické tkaniny, sedák má pěnovou výplň, opěrka je podélně vyztužená dvěma pruty, na zadní straně opěrky jsou uchycené kotvící popruhy a malá kapsa na materiál. K okům se sedačka připojuje masivními mosaznými karabinami připomínajícími karabiny na vodítkách pro psy.

Ploutev se upevňuje do plastové kolejničky na spodní straně zádě. Je dlouhá 25 cm a tvoří ji relativně pružný plast, v loži ji zajišťuje příčný klínek s odpruženou západkou. V případě potřeby ji lze nahradit obdobnou ploutví od ITIWIT (SUP fin L black), která je o kousek delší, ale má jak rozměrově, tak systémově shodné upevnění. Uvedenou „náhradní“ ploutev od ITIWITu lze použít jako polotovar pro výrobu krátké ploutvičky – chrániče kolejničky pro plavbu v mělkých nebo tekoucích vodách. Opěrka pro nohy z popruhu pošitého suchým zipem se ukázala jako nedostatečná. Nouzově jsem ji po první plavbě nahradil poněkud delším popruhem s opěrkou z kusu plastové trubky obalené Mirelonem, ale i ta má k ideálu daleko.

Jako zkušební plavbu jsem druhý týden v červenci podnikl třídenní výpravu po Lipně. Po natlakování a sestavení lodě jsem nejprve udělal zkušební kolečko. Po něm šel ven soklík (záchranný polštářek) pod sedačkou – při mé váze dost přes metrák jsem měl těžiště nezdravě vysoko. Pak došlo na první nakládání a projevil se i první nedostatek – v lodi je málo kotevních bodů pro bagáž. V přídi fakticky žádné, v zádi jen zadní oka pro sedačku. Nakonec se zadařila improvizace s využitím transportních ok ve špicích a spousty špagátu.

Těžce naložený Flair (odhadem i se mnou 150 kg) s dlouhou ploutví se na stojaté vodě pohyboval způsobem ekvivalentním kratšímu mořskému kajaku, tedy průměrnou rychlostí cca 6 km/h a s odpovídajícími manévrovacími schopnostmi. To znamená, že jede skvěle rovně a poněkud ztuha zatáčí (i když o několik tříd lépe, než Seawave). Bez nákladu a ploutve manévruje na stojaté vodě jako klasický kajak, je ale pořád schopen slušně zachovávat směr. Při silnějším větru a větších vlnách se projevila nevýhoda nízkých boků a loď přes ně mírně nabírala vodu. S tím, co se do lodi nabralo v botách, nacákalo a případně i napršelo cestou, bylo nutné po cca dvou hodinách zastavit a vylít loď, abych neseděl v louži. Vyteče při tom relativně dost vody – mezi hranami boků a dna jsou pod vnějším přeplátováním dlouhé dutiny, do kterých se jí vejde opravdu dost. Mám dokonce podezření (bohužel jen podezření), že některý spoj dna nemusí dokonale těsnit. Až se loď trochu ošoupe, přetáhnu všechny vnější spoje lepidlem. Jako optimální se ukázalo zbarvení lodě – pokud se zašíváte na noc v lese, nic na vás na větší vzdálenost neupozorňuje.

Po první akci jsem urychleně vyrobil dva stahovací popruhy pro snažší balení, aby srolovaná loď držela pěkně pohromadě. Druhá hladkovodní plavba byla půldenní po Hracholuskách připomínajících hustou hrachovku. Tam se ukázalo, že improvizovaná opěrka nohou z plastové trubky je sice lepší, než pouhý popruh, ale do ideálu má také daleko. Popruhy na balení jednoznačně splnily svůj účel. Další zkouška vlastností se konala v rámci OC mánie na kanálu v Roztokách u Křivoklátu. Pro tuhle akci jsem stihl vyrobit krátkou ploutev – chránič kolejničky – o délce asi 5 cm. Nová ploutvička neomezuje manévrování a zároveň stačí k zachování směru na mírně se pohybující vodě. Při překonávání překážek chrání záď před přímým kontaktem.

Ač je z výše uvedeného zřejmé, že Flair není dělaný na cokoliv označovaného jako WW, na kanále ukázal, že je divokou vodu schopen přežít a s jezdci či nákladem a jezdci pod 80 kg i běžně jezdit chlupaté úseky. Došlo i na pokusy použít ho jako OCčko a i to ustál bez problémů, jen bylo nutno vyndat sedačku. Hned při první jízdě se ukázalo, že přes opticky malý objem nafukovacích dílů pluje i tehdy, když z něj voda odtéká vrchem. Druhým poznatkem bylo, že je třeba používat náklony a vůbec vše, co je běžné při ovládání pevných lodí. Chyby, či spíš běžnou vzducholodní praxi, trestá. Vzhledem k prakticky permanentnímu zalití lodi vodou byly využity průchodky v zádi jako vylévací otvory. Jejich pružné uchycení má ale tvarovou paměť, takže aby se nezavíraly, bylo nutno je podložit vhodným kusem nějakého rostlinstva.

Ukázalo se, že Flair dokáže pěkně surfovat na vlně a postavený na hranu celkem slušně manévruje v proudu. Zde si někteří jedinci stěžovali na absenci bočních poutacích popruhů pro kolena (á la Safárko) a na nedořešenou opěrku pro nohy, kladně hodnotili sedačku. Co se jízdních vlastností týká, příznivé hodnocení přinesla rychlost na voleji a manévrovací schopnosti (s malou ploutvičkou). Vcelku jednoznačně se k plavidlu vyjádřil Chobotničák, jinak tvůrce a provozovatel klasického dřevěného maňasu velikosti XL: „No, jak jsem již říkal, je to první pořádný krok od variací na gumové nafukovací lehátko. Podobně jako maňásek spíš klouže po vodě, než že by ji řezal. Přes vlny to šlo celkem ochotně a zajímavý je, že dovnitř se nabryndalo jen tak pět čísel vody a přes ty nízký borty se zas vylejvala ven. Jinak ty nízký borty se mi líběj, je to skrze to lehčí a hlavně to nebude tak brát vítr jako obyč vzducholodě. Na vodu, na kterou je to určený, ta vejška bohatě stačí, pokud neuvažujeme velký mořský vlny, kde je zas vejška úplně jedno. Hlavní klad je danej konstrukcí, že uvnitř místa dost a do vody blízko, oproti jitrnicím, kde je to přesně opačně.  Točivost přiměřeně rozměrům, spíš lepší tim, že to má plochý dno. To srovnání s Maňáskem fakt není lichý. Takže nehledě na to, že na nafukovákách nejezdím, tak za mě jako sbalitelnej sitontop hodně dobrý.“

Jaký je tedy Flair? Má dobré jízdní vlastnosti na voleji, se zhruba třetinovým zatížením proti tabulkovému maximu zvládne i divočejší vodu do WW 2, ale co se týká základní výbavy, nijak nevyniká. Celou řadu drobností je třeba vyřešit svépomocí. Dobrá loď na přehrady, Berounku, nebo podobné toky, ale jinak celkem drahé „DoDo“.

Potřebuje dořešit úchyty dovnitř lodě (přidat čtyři oka – dvě dopředu a dvě dozadu), kompletně předělat opěrku pro nohy, udělat záslepku kolejničky pro ploutev (malou ploutvičku) a případně instalovat další detaily. Neškodilo by komplet rekonstruovat transportní zavazadlo – optimálně vyrobit nový vak (do našich poměrů ideálně na kolečkách) a doplnit výbavu lodě o výše zmíněné stahovací popruhy pro snadnější balení.

Střelec