Každý z nás vodáků určitě moc dobře zná zimní období klidu a toužebné čekání na vodu. Stejně jako ten neklid a chvění, když to konečně začne a chromí, slepí, hluchý najednou z čista jasna procitnou zázrakem jarního tání. Začnou odhazovat berle, strhávat pásky přes oči a slyší i trávu růst a potoky tiše zurčet ze skal a polí.

Honem, honem zasednout do svých plavidel a vyrazit dolů po proudu s právě přitékající vodou, ale ouha, proč tady leží přes řeku ten silný kmen a za zatáčkou další a tady dokonce celá přehrada z　popadaných stromů a naplaveného dřeva? No to je děsná otrava pořád zastavovat a přenášet, proč to sakra Povodí neprořezalo! Copak nevědí, že právě začala „vodácká sezóna“? Možná se vám bude zdát, že přeháním anebo, že výběr řek je natolik velký, že není třeba jezdit na zapadané toky a raději zvolit Vltavu z Vyšáku, ale to je holt na každém z nás jak to cítí a jak se k tomu sám postaví.

Já osobně každoročně děkuji v dobrém duchu všem, kteří se postarali o volný průjezd Navarovskou soutěskou a prořezali Tanvaldskou Kamenici, ať už to byli kluci z TJ Delfín, vodáci z Chocně nebo CK Cvok, odvedli pořádný kus práce a velmi záslužný čin ku prospěchu nás všech. A ve stejném duchu, se stejnou myšlenkou vyrážím na prořezávání řek a potoků i já. Vyzbrojen motorovou pilou a sekerou hodlám vyčistit svou domácí půdu od nánosů a plev. Takřka za humny mám česko-saskou trojkombinaci Bielou, Bahru a Gottleubu, které si razí svou divoko-vodní cestu labskými pískovci a předvádí přitom vodákovi tanec, na který jen tak nezapomene.

Na Biele bylo množství zátarasů, ale už nejsou

První padá volba na Bielu, která už je několik let natolik zapadaná stromy, že na ni přestali jezdit i vyznavači pohraničních toků-kajakáři z Německa - Dundak a spol. a varují před Baumversperrung　(Lebensgefahr) na svém fóru.

Není se co divit, brumlám si tiše pod vousy, když prořezáváme první velkou přehradu z　mohutného buku a polámaných větví, se kterou bojujeme dobré dvě hodiny. Avšak díky Václavovi a jeho zručnosti s jednoruční pilou se může řeka po nějaké době opět nadechnout z plných plic. A my pokračujeme dál až k poslednímu prořezu, kterých bylo zde v Bielatalu celkem 12 a z toho 4 velké, které nám pořádně ubrali sílu. Po 8 hodinách práce se oba shodujeme na tom, že toho máme plné kecky a těšíme se domů. Avšak na duši nás hřeje toužebná představa parádního poježdění, cirka 6 km WW II-III proloženého spoustou menších skoků, slajdů a jedné lahůdky v podobě kamenné klouzačky a to vše v lesnatém skalním údolí divoké přírody.

Zkrátka shrnuto podtrženo a vyčištěno: Biela start na konci obce Bielatal, kde je i aktuální vodočet a parkoviště a cíl na konci lesa, kde začíná městečko Königstein a je i první jez na tomto 6 km úseku.

Na Gottleubu jsou krásné kaskády

Za další dva dny vyrážím tentokrát s Davidem na Gottleubu a Bahru a přibalujeme k　prořezávacímu nářadí také horolezecké lano a sedací úvazky, protože chceme využít nízkého stavu vody k odstranění železné traverzy varovně trčící v levém nájezdu 7metrového jezu zasazeného v　přírodní skále. Je to jeden z „Höhepunktů“ zde na Gottleubě. Nejdříve procházíme suché koryto a čistíme Bahru, která je až na pár větví kompletně čistá a dokonce zmizel i loňský strom ve válci pod jezem ve stejnojmenné vesnici, který tam vytvářel smrtící past.

Na soutoku s Gottleubou prohlížíme suchý jez a následně šlapeme proti proudu skouknout 5 kaskád, které přirovnávají svým vzhledem a půvabem ala Korsika. Z poslední 5 kaskády dáváme pryč kmen stromu, o kterém se píše v　Hydro průvodci z roku 2009.

Hrozí zde i sifony, ale jeden jsme ucpali

Objevujeme zde také dva sifony a ten pravý se daří úspěšně zatarasit obr balvany, což se o levém sifonu říci nedá, protože tam by se vešel kajakář i s jeho kajakem. Další sifon je ještě v úplně první kaskádě a sice v jediném nájezdu skrz, ale není tak velký a daří se ho ucpat velkými kameny, které ani mocný proud nevymele.

Prořezáváme také silný strom přes řeku hned nad kaskádou a tím je celý start volný bez nebezpečí nenadálých překážek v plavbě kaskádou, která končí před soutokem s Bahrou. Další velký strom řežeme u staré vodní elektrárny Stenzel, kousek pod kamenným slajdem v rostlé skále, kde padá zpěněná voda velkým fofrem do hluboké vymleté jámy pod ním a vytváří zde solidní "Höhepunkt". Celkově je tento úsek hodně exponovaný, velké balvany, skála, prudký spád. Nic pro nejisté střelce.

Pozor na železo v jezu, které se nepodařilo odstranit

Pod starou elektrárnou se Gottleuba na okamžik zklidní, ale jen do doby, než přibere zpět ukradenou vodu z náhonu. Podcházíme pod mostem a dostáváme se k vysokému jezu, který aktuálně pouští vodu jen čůrkem, korýtkem při levém břehu, kde ční i zmiňovaná traverza.

Navazuji se do sedáku a slaňuji do spodní třetiny jezu, abych obhlídnul situaci. Železná traverza zřejmě původně sloužila ke zpevnění tělesa jezu a zub času tomu byl nápomocen, že se vymanila ze svého zajetí a zůstala ohnutá kolmo ve stylu žraločí ploutve krájející proud vody. A pro jezdce představuje možné nebezpečí, ať už opravdové či jen to psychické. Protože právě ta nejlepší stopa vede při levém břehu čistým skokem do hluboké vody bez překážek pod vodou. Zatímco při pravém břehu jsou v doskoku pod hladinou vidět základy betonové desky. A zlatou střední cestu kazí skalnaté břicho-bariéry uprostřed jezu ve spodní třetině, kde se za sjízdného stavu tvoří velká vlna od padající vody, která už nemile rozhodila nejednoho kajakáře.

Snažím se za pomoci velkého kladiva bušit do traverzy, ale marně. Pruží a není šance ji ani ohnout, tady by pomohla jen karboflexka na benzín, protože elektrickou není kde napíchnout do zdroje. Smiřuji se s tím, že je souzeno traverze ještě pár let zůstat na stejném místě a vhodnou satisfakcí vidím alespoň v rozřezání vyvráceného jasanu i s kořenem, který padnul do tůně přímo pod jezem a za velké vody by tady mohl dělat neplechu. Pod vysokým jezem ještě pokračuje velmi exponovaný úsek až k další staré fabrice na levém břehu, kde přitéká z podzemí ve skále voda z náhonu. Řeka se na okamžik opět uklidní, aby v následující zatáčce předvedla svůj další divoký tanec se vším co k WW IV+ patří. Je to v místě, kde stojí na pravém břehu třetí stará opuštěná fabrika-elektrárna a nad ní je torzo suchého pískovcového náhonu, který je zašlý časem.

I Gottleuba hlásí průjezdné!

Všechny padlé stromy jsme cestou prořezali a odstranili z říčního koryta a tak je i celá Gottleuba volná a bez nástrah až pod třetí opuštěnou fabriku a začátek obce Alte Neundorf, kde je cíl. Start se může lišit od toho, jestli chce někdo pokračovat splavem Bahry rovnou do Gottleuby anebo se chystá jenom na ni. Pak je možné startovat z obce Zwiesel nebo Kurort Berggiesshubel - parkoviště u koupaliště a čeká ho nezapomenutelné dobrodružství na úseku 5 km, ze kterého se jen těžko utíká, protože silnice vede vysoko nad řekou v hlubokém údolí.

Jedno je však jisté, že tady určitě nepotkáte davy a vodu chytnete jen z jarního tání či dlouhotrvajících dešťů. A přesto stojí za tu námahu a plahočení spojené s odstraněním padlých stromů. Protože kouzlo, které v sobě skrývá, si určitě najde každý sám.

My jsme svou práci dokončili a teď nezbývá než se toužebně těšit a přát si, aby konečně pořádně nasněžilo a mělo z čeho začít tát.

PS: Jak vypadá aktuálně suché koryto Gottleuby a vysoký jez můžete vidět na mém videu zde.

Mirčus