Kdy jsme tam byli: 22.-28.5.2004

Laďa (já), Libor
Mára, Dejv King
Tomis, Radim
Pavel - řidič

Co jsme jeli: 29 km Soče a 11 km Sávy Bohinjky

Na čem jsme to jeli: 3 Pálavy

Stejně jako loni, tak i letos se rozhodujeme strávit týdenní dovolenou ve Slovinsku a sjet si části jejich nádherných řek, v srdci Julských Alp, Soče a Sávy Bohinjky.

1.den *Cesta* – sobota 22.5.

Asi po půlročním plánování akce konečně přichází „den D“ a my v 7 hod. vyrážíme z Velatic u Brna směr Mikulov. Jedeme vozem VW transportér, který jsme nafutrovali skoro po střechu (i na střechu) vším potřebným. Piva a rum pod sedadly, bágle a kytara vzadu, lodě a pádla v rakvích na střeše. Celou cestu nám prší a obloha nevypadá na to, že by tomu mělo být jižněji jinak, ba právě naopak. Po cestě ještě potřebujeme nabrat trochu vzduchu do pneumatik, ale na našem území máme smůlu. V kraji se totiž rozmohl podivný koníček uřezávání koncovek hadic na vzduch. Přechod hranic proběhne v pohodě a my uháníme po silnici č.7 na Vídeň. Jedeme vzorně, tak jak nás na cedulích rakouští přátelé nabádají, vpravo. Ve Vídni není zácpa. Podjíždíme Dunaj a brzy se napojujeme na dálnici A2 směr Graz. Před Klagenfurtem jsme nasměrováni na objížďku a potom je zácpa ještě před Villachem. Přejíždíme italské hranice a hned za druhým tunelem odbočujeme na Tarvisio, kde nás dál už vedou cedule na Bovec ve Slovinsku. Zastavujeme ještě v Itálii u jezera Lago del Predil. Je to tady skoro 1000 m.n.m. a teplota tomu dnes také odpovídá - sotva pět stupňů. Rychle udělat nějakou fotku a mažeme dál na hranice. Po projetí hranic se nám vyskytují výhledy spíše do hlubokého údolí, přesto poprvé spatřujeme mezi oblačností části hor pokryté sněhem. Kolem 18 hod. přijíždíme do Bovce.

Protože pořád intenzivně prší a nebylo by možné na rozmáčených trávnících v kempech roztáhnout naše plachty, rozhodujeme se protentokrát přespat v nějakém z mnoha místních apartmánů. Projíždíme Bovcem křížem krážem, ale nějakou levnou ubytovnu nenalézáme. Přejíždíme proto most, ze kterého poprvé vidíme „naši“ řeku. Ubytováváme se v Čezsoča v apartmánu za 13 Euro os./noc.

2.den *Řeka čaruje* - neděle 23.5. - od soutoku s Koritnicí do Žaga, 9.5 km

Probouzíme se do krásného slunného rána a nemůžeme se vynadívat na nádherné okolní hory pokryté sněhem. Po snídani jedeme do Bovce do Informačního centra zakoupit licence na sjezd řeky. Zde nás čeká první rozčarování, když je místo internetem avizovaných 6 Euro za loď požadováno 7 Euro za osobu a den. Kupujeme si dvoudenní a sjíždíme ke kempu ve Vodenci, kde se chceme nalodit. Nerespektujeme nějaké varování na ceduli ve třech jazycích a sjíždíme po úzké cestě až k řece. Jen co vyházíme z auta bagáž a lodě, tak se k nám žene nějaký chlap a hrozně nám nadává. Mluví dost rychle slovinsky, přesto začínáme chápat, oč mu jde. Říká něco v tom smyslu, že jsme mu vjeli na soukromý pozemek a ať zaplatíme 50 Euro a nebo urychleně vypadneme, jinak volá policii. Děláme, že jsme mu nerozuměli, a že mu těch 5 Euro tedy zaplatíme, což je od nás docela slušná provokace. Nakonec mu náladu docela spraví čtyři Velkopopovický a dovolí nám alespoň snést materiál k řece s tím, že auto musí okamžitě odjet.

Nafukujeme lodě, soukáme se do neoprénů a konečně vyrážíme. Řeka je po včerejším celodenním dešti dost vodnatá a její začátek je pro nás dost těžký. Jedeme poprvé na Pálavách bez bagáží. Lodě jsou tím samozřejmě lehčí a vratší. První poloviční cvaknutí posádky Mára – Dejv proběhne asi po 200m. Obtížnost od soutoku zatím WWII+. Po dalších asi 300m se za zatáčkou objevují v řečišti balvany, obtížnost se hned o stupeň zvyšuje a my na to nestačíme dostatečně rychle reagovat. V silném proudu nestačím loď řídit a po několika metrech se loď zastavuje na balvanu. Kolem mě projíždí posádka M-D. Jak vidí naše problémy, rozhodují se jet podél pravého břehu, což se zdá zpočátku asi jako lepší řešení do té doby, než je proud nemilosrdně zatáhne do vrbiček spíš vrb. Větev sestřelí z lodě zadáka, cvakají se, ale alespoň se ve vrbičkách drží u břehu. Otáčím se za sebe a vidím další posádku T-R asi 15m nad námi také uvízlou na balvanu. Rozhoduji se, jak se později ukáže, špatně. Chtěl jsem vystoupit z lodě a přetáhnout ji k vysypaným kamarádům u břehu. Zpočátku se mi to docela daří, ale dostávám se do velmi silného proudu a do hloubky. Voda mi podtrhává nohy a už mě nese i s lodí nekontrolovaně peřejemi. Nedaří se mi naskočit do lodě a kameny mě dost bolestivě zpracovávají nohy. V kritické situaci jsem nucen se lodě pustit a upřednostnit vlastní sebezáchranu. Podaří se mi doplavat ke břehu na balvan a jen se smutně dívám, jak se vzdaluje naše loď ponechána osudu. Posádka T-R, která uvízla za námi, se z balvanu dostává, pokračuje dál a ještě za jízdy naloďuje Libora, mého háčka, a vydává se na stíhací jízdu za naší lodí. Jdu níže podél řeky po balvanech, ale po chvíli musím jít opět řekou, kde mě strhává proud.

Nakonec se chytám vrbiček a čekám na kamarády, kteří se cvakli výše. Za chvíli jedou pro mě, ale přistávací manévr se podle očekávání nepovedl a opět se otáčí. Konečně se asi po další půlhodině vyprošťujeme z vrbiček, vyléváme loď, naloďujeme se a dál pokračujeme ve třech s jedním pádlem (jedno nám uplavalo). Pádlo náhodou spatříme uvízlé ve vrbičkách asi 60m před mostem v Čezsoča. Tam za mostem konečně v tišině přistáváme. Vracíme se pro pádlo a už i vidíme i posádku T-L-R, která dohonila naši loď asi 100m za mostem. Dovídám se, že se ve třech pro dostatek vody v lodi také cvakli. Dál již plavba probíhá v pohodě, řeka již větší obtížnosti nedosahuje. Je dostatek času na fotografování nádherných hor a řeky. Míjíme vodočet za mostem v Žaga, který ukazuje 140 cm. Před výstupním místem se ještě cvakáme my a 100m pod námi „vrbičková“ posádka M-D. Vystupujeme asi 250m za mostem vpravo. Obtížnost od mostu v Čezsoča do Žagy asi WWII.

Nakládáme věci do auta a odjíždíme do kempu v Trnovu, kde se ubytováváme a jdeme se podívat na slalomku, která vypadá dost drsně. To ale není nic proti tomu, co vidíme níže. Jdeme asi 1km po proudu a naskýtají se nám pohledy na velmi nebezpečné úseky s balvany jako stodoly, spadeným mostem a podobnými chuťovkami. Voda ve slalomce WWV, níže WWV-WWVI.

3.den *Volný průběh* - pondělí 24.5. - Napoleonův most – most v Tolminu, 14 km

Přejíždíme do Kobaridu, odkud chceme jet úsek do Tolminu, který by měl být na sjížděné části Soče nejlehčí. Trochu nás zmate kilometráž, ve které je vyznačeno nástupní místo vpravo, zatímco na oficiální mapě je vyznačeno vlevo. Bloudíme autem podél pravého břehu, ale nakonec se ukazuje, že má pravdu mapa. Nástupní místo je vlevo asi 300m pod mostem po silnici směrem na Ladru. Dnes nás čeká 14km lehkého úseku WWII až do Tolminu. Často soulodíme, lenošíme, popíjíme rum a děláme bezpečnostní přestávky. Most v Tolminu, za kterým je vpravo výstupní místo, se dá podeplout kudykoliv. My si samozřejmě vybíráme oblouk, ve kterém je přes celou šířku zaklíněn strom. V soulodi a hodně přikrčeni jej v pohodě podplouváme. Přistáváme vpravo, kde na nás již čeká doprovod s autem.

Jedeme se ubytovat zpět do Kobaridu, do kempu Koren (6,40 Euro os./noc). Večer jdeme do městečka na jídlo a nějaká ta piva. Bar je i recepcí s ochotnou paní recepční a točeným Unionem.

Láďa Flek