Soutoky řek jsou pro hodně lidí magická místa. Něco tu končí a něco začíná. Soutok bývá něco jasného, co nadchne. Cíl, kam je možné podniknout objevitelskou výpravu. Po provedené regulaci často jen klín zeleně, kdy občas z každé strany přitéká voda jiné barvy.

My vodáci máme tu výhodu, že se i na špatně přístupné soutoky nemusíme složitě prodírat kopřivami a křovím, jako běžní suchozemci. Na soutok prostě elegantně doplujeme.

Na příkladu soutoku největších dvou řek v Čechách si lze dobře dokumentovat význam i záludnosti soutoků obecně. Na výšině nad soutokem tu vzniklo významné město Mělník, pod ním i zásadní přístav. Ovšem pozor - to, co z výšiny od kostela vypadá jako ten zásadní soutok, je ve skutečnosti spojení Labe (už zvětšeného o Vltavu) s Vraňansko-hořínským plavebním kanálem. Vlastní soutok Vltavy a Labe není tak nápadný, vodácky je to ale obdobný volej, nadržený jezem.

Člověk tíhne ke stabilitě okolo sebe. Z toho pohledu vypadají soutoky zdánlivě také stále. Ve skutečnosti v minulosti řeky často měnily koryta (v rámci povodní). Vltava se tak setkávala s Labem jižněji, postupně ale ukládáním svých sedimentů zatlačila tok Labe k severu k té mělnické skále. Berounka zas ústila do Vltavy už u Zbraslavi, kde je nyní chráněné slepé rameno.

Některé soutoky jsou složitější, než na první pohled vypadají. Jako příklady uvádím spojení Litávky a Berounky a přítok Ploučnice do Labe.

Mimochodem ještě delší soutokový poloostrov, než je mezi Labem a Ploučnicí v Děčíně, jsem viděl na starých fotkách u ústí Otavy do Vltavy (z důvodů voroplavby), dnes je skrytý pod hladinou nádrže Orlík.

Soutok největších moravských řek dokonce tvoří státní hranici. K České republice už tu patří jen ten úzký trojúhelník mezi Rakouskem na pravém břehu a Slovenskem na břehu levém.

Obdobně je tomu ve Slezsku, soutokem Odry a Olše opouští voda těchto řek i zbytek našeho území. Na obou březích pod soutokem se tu rozkládá Polsko.

Volejnaté soutoky, jako uvedený Mělník, nebo ústí Malše do Vltavy, nás vodáky většinou příliš nenadchnou. Náplastí nám může být třeba pohled na zrcadlící se historické památky.

Některé soutoky jsou naštěstí peřejnaté, jako následující ústí Branné do Moravy, nebo ústí Ostravice do Odry, či Kněžné do Bělé (Orlické).

Na dva trochu divočejší šumavské soutoky u nás ale nemůžeme oficiálně připlout, jen odtud v určitém období odplout. A to po Vydře a Otavě.

Některé soutoky jsou ještě zajímavější - jedná se o romantické soutěsky, jako u Polečnice v Českém Krumlově. Nebo u Židovy Strouhy, tekoucí do Lužnice.

Část soutoků přenesla svoje jména na blízká města. Takže je na místě kvíz – co ústí v Ústí nad Orlicí? A v Sezimově Ústí? A co ústí v Ústí nad Labem?

Kamarádovi se tak líbily soutoky, vyfocené v předchozím článku, že si vysnil televizní seriál. Tam by příběh probíhal současně na dvou tocích a rozuzlení by padlo na jejich soutoku. Prostě něco jako sada přírodovědných či vodáckých love story s happy endem.

Červík potměšilosti mi rázem vnukává námět na sadu vodáckých rozvodů – jako třeba že se pohádají na Lužnici a jeden pojede po Zlaté stoce, kde zahyne v močálech, další zešílí z komárů na zapadané Staré řece ...

No, ale to už je jiné povídání. Vy v klidu objevujte další soutoky. A až budete unavení, tak se posaďte na soutok třeba Novohradky a Chrudimky, a relaxujte s pohledem upřeným do ubíhajících vod.

Ahoj Eki