Historie, Zdeněk, 8/27/2019 2:23 PM
Velmi zajímavé i jako ukázka ze života v pohnutých časech, jako doklad, doplňující přelomové historické události této země ... ale:
- Eki píše, že plavba začala v srpnu 1944
- tou dobou ale pro celý protektorát platila pracovní povinnost, totaleinsatz, makalo se kromě neděle pořád
- mladí (a zdraví) lidé z protektorátu byli dokonce "totálně nasazováni" v reichu
- dovolené nebyly nebo prakticky nebyly, z totaleinsatzu nebyly vůbec (po půl roce moje teta mohla z einsatzu na týden domů, to se ale už vůbec nedostala, po polovině roku 1944 byla doprava v reichu už docela rozvrácená a zcela podřízena vojenským potřebám (i já jsem měl v začátcích svého pracovního zařazení dovolenou 10 dnů - a to bylo už ve "šťastných časech", za bolševika)
- v celém protektorátu a i už v reichu byl v té době dávno přídělový systém, k jídlu toho po polovině roku 1944 už moc nebylo, cigarety byly pro civily absolutní přepych - ale na druhé fotce všechny čtyři kočky mají v ruce cígo ...
- plavba až do Prahy musela zabrat nejméně týden, spíš déle ... takové volno všichni těžko mohli dostat. A když by ho dostali, spíš by sháněli něco k jídlu ...
- v srpnu 1944 byl už v celém němci zabraném území naprostý nedostatek pohonných hmot (v průběhu srpna 1944 z války vypadlo Rumunsko a němci přišli o poslední významný zdroj). Benzin byl jen pro vojenské účely, zásobovat partu na cestě autem bylo už těžko myslitelné, taková jízda by byla sabotáž úsilí o konečné vítězství (s příslušnými dopady). A myslím, že tento způsob "zásobování" je inovací až posledních let - ještě před 30 roky by nás ani nenapadlo, že bagáž a proviant bude někdo za námi vozit, na takovéhle akce je jezdilo vždy "na těžko", vše potřebné s sebou

A dále:
- ta loď na páté fotce (co tak ten hoch drží kytaru, co se jmenuje "muška" nebo "maruška") je zřejmě s laminátovým povrchem, dýhovky nebyly takhle hladké
- laminát v roce 1944? (to je otázka - já ho řadím u nás někdy na začátek šedesátých let, přesně na takových lodích jsme v první polovině šedesátých let jezdili)

Takže - nespletl se děda v datování? Paměť je ošidná, od té doby uplynulo - jak Eki píše - už 75 roků (děda, kterému mělo v roce 1944 být 37 roků už určitě dlouho nežije), po takové době se spousta událostí a dat častým opakováním v rodině může hodně změnit ...

A nebo to v tom protektorátu nebylo zase tak špatné, jak nám dosud tvrdili - a němci měli s českým národem fakt ty nejlepší úmysly (to jsme si ale na dalších 40 roků nas..li do bot, ještě že teď už jsme s nimi zase kámoši).

Ahoj